Zášť & Temné shledání > od 18.ledna

19. ledna 2010 v 21:53 | Vampire Girl |  News


Od 18.ledna můžete ve svých knihkupectvích najít třetí (Zášť) a čtvrtý (Temné shledání) díl Upířích deníků. Nakladatelství Fragment také uvolnilo první kapitolu z třetího dílu, kterou najdete pod perexem...





1.

Elena vyšla na mýtinu.
Cáry podzimního listí pod jejíma nohama zamrzaly
do bahna. Zešeřilo se, a ačkoli už bouřka
ustávala, v lese bylo citelně chladněji. Elena však zimu
necítila.
Ani tma jí nevadila. Zorničky se jí široce otevřely, aby
dokázaly vnímat částečky světla, pro lidské oko nepostřehnutelné.
Viděla dva bojující stíny pod velikým dubem
docela zřetelně.
Jeden měl husté tmavé vlasy, které mu vítr čeřil jako
rozvlněné moře. Byl o něco vyšší než ten druhý, a ačkoli
mu Elena neviděla do tváře, věděla, že má zelené oči.
Druhý z nich měl také tmavou kštici, ale jeho vlasy
byly jemné a rovné, skoro jako srst zvířat. Rty měl stažené
zlobou, až odhalovaly bílé zuby. Jeho obvyklá líná

elegance se změnila v číhavé přikrčení šelmy. Oči měl
černé.
Elena je několik minut nehnutě sledovala. Zapomněla,
proč sem přišla, proč ji vábila ozvěna jejich souboje.
Takhle zblízka byly jejich hněv, nenávist a bolest téměř
ohlušující, jako by od nich vycházely neslyšné výkřiky.
Byli zaklesnuti v souboji na život a na smrt.
Zajímalo by mě, který z nich zvítězí, pomyslela si. Oba
byli zraněni a krváceli, paže toho vyššího visela v nepřirozeném
úhlu. Přesto právě dokázal praštit soupeřem
o su kovitý kmen dubu. Zmítala jím tak silná zášť, že ji
Elena nejen slyšela, ale i cítila a chutnala, a poznala, že
právě zášť mu dodává neuvěřitelnou sílu.
A pak si Elena vzpomněla, proč přišla. Jak jen mohla
zapomenout? On je zraněn. Jeho mysl ji sem přivolala,
zraňovala ji vlnami zloby a bolesti. Přišla mu pomoci,
protože k němu patří.
Obě postavy se nyní zmítaly na zledovatělé zemi a bojovaly
jako vlci, za mohutného vrčení. Hbitě a tiše k nim
zamířila. Ten s vlnitými vlasy a zelenýma očima byl nahoře
- Stefan, napověděla jí mysl - a prsty drásal tomu
druhému hrdlo. Elenou projela vlna hněvu; hněvu a ochranitelské
touhy. Hmátla mezi soupeře ve snaze zadržet
onu škrtící ruku, odtrhnout drásající prsty. Ani ji nenapadlo,
že třeba nebude dost silná, aby se jí to podařilo.
Prostě byla silná. Uskočila ke straně a kroucením odtrhla
svého zajatce od soupeře. Pro jistotu ho pořádně udeřila
do zraněné paže a srazila ho tváří na listím pokrytou
zem. Pak ho začala zezadu rdousit.
Její útok ho zastihl nepřipraveného, ale nebyl ani zdaleka
poražen. Vrátil jí úder a zdravou rukou jí šátral po
hrdle. Zaryl jí palec do průdušnice.
Elena bez přemýšlení chňapla po ruce svými zuby. Její
mysl ničemu nerozuměla, ale tělo vědělo, co dělat. Její
zuby jsou zbraň a právě je zaťala do masa a ochutnala
krev.
Ale byl silnější než ona. Škubnutím ramen se vyprostil
z jejího sevření, otočil se a srazil ji pod sebe. Najednou
se tyčil nad ní s obličejem staženým zvířecí zlobou.
Zasyčela na něj a nehty mu zaútočila na oči, ale srazil jí
ruku.
Chystal se ji zabít. Přestože byl zraněný, byl daleko
silnější. Stáhl rty a ukázal zuby, které již byly potřísněné
krví. Jako kobra připravená zaútočit.
Pak se zarazil a výraz v obličeji se mu naprosto změnil.
Elena pozorovala, jak se mu zelené oči rozšířily údivem.
Zorničky, které měl předtím vzteky stažené do velikosti
špendlíkových hlaviček, se doširoka rozevřely.
Zí ral na ni, jako by si teprve nyní uvědomil, koho to vlastně
vidí.
Proč se na mě tak dívá? Proč to prostě neskončí? Ale
že lezná paže, svírající její rameno, najednou povolila.

Zví řecí výraz zmizel a vystřídalo ho překvapení a zmatek.
Odvalil se, pomohl jí se posadit a celou tu dobu jí hleděl
do tváře.
"Eleno," zašeptal a hlas se mu zlomil. "Eleno, jsi to
ty?"
Tak to jsem já? pomyslela si. Elena?
Vlastně na tom vůbec nezáleželo. Zalétla pohledem
ke starému dubu. On tam pořád byl, stál mezi vzdouvajícími
se kořeny, těžce oddychoval a opíral se rukou
o strom. On se na ni díval bezednýma černýma očima
a lehce se mračil.
Žádný strach, pomyslela si. O tohohle se dokážu postarat.
Je hloupý. Znovu se na zelenookého vrhla.
"Eleno!" vykřikl, když ho srazila na záda. Zdravou
rukou ji odstrkoval od sebe. "Eleno, to jsem já, Stefan!
Ele no, podívej se na mě!"
Podívala se. A vnímala jen odhalený kousek kůže na
jeho hrdle. Znovu zasyčela, stáhla horní ret a ukázala mu
zuby.
Strnul úlekem.
Cítila, jak mu tělem projel šok jako blesk, a viděla, jak
se mu rozostřil pohled. Zbledl, jako by mu někdo uštědřil
ránu do žaludku. Lehce vrtěl hlavou na bahnité zemi.
"Ne," zašeptal. "To ne…"
Vypadalo to, že mluví sám k sobě, jako by nečekal, že
ho uslyší. Vztáhl ruku k její tváři, ale srazila ji.

"Ach, Eleno…" zašeptal.
Poslední stopy zášti a zvířecí krvežíznivosti mu vymizely
z tváře. V jeho pohledu se mísilo ohromení, bolest
z náhlého poznání a žal.
A zranitelnost. Elena využila příležitosti a vrhla se
mu po hrdle. Zvedl paži, aby se bránil a odtlačil ji pryč,
ale pak ji nechal klesnout.
Okamžik na ni hleděl, bolest v jeho očích dosáhla vrcholu,
a pak se jednoduše vzdal. Úplně přestal bojovat.
Cítila, co se děje, jak jeho odpor mizí. Ležel na zledovatělé
zemi s cáry listů ve vlasech a díval se za ni, na
temnou, zamračenou oblohu.
Skonči to, zaslechla jeho vyčerpaný hlas ve své mysli.
Elena na okamžik zaváhala. V těch očích bylo něco,
co v ní vyvolávalo vzpomínky. Cosi o měsíčním svitu
a sezení v podkroví… Ale ty vzpomínky byly příliš neurčité.
Nedokázala je zachytit, to úsilí ji vyčerpávalo a mátlo
ji.
Tenhle musí zemřít, tenhle zelenooký, kterému říkají
Stefan. Protože zranil jeho, toho druhého, toho, pro kterého
se Elena narodila. Jeho nesmí nikdo zranit ani přežít.
Zaťala Stefanovi zuby do hrdla a hluboce se zakousla.
Okamžitě poznala, že to nedělá úplně správně. Nezasáhla
žádnou žílu ani tepnu. Trápila se na jeho hrdle
a zuřila nad svou vlastní nezkušeností. Byl to skvělý pocit,
zakousnout se, ale nezískala mnoho krve. Zklamaně
odtrhla hlavu a zakousla se znovu. Ucítila, jak sebou
škubl bolestí.
Tohle je mnohem lepší. Tentokrát našla žílu, ale nepronikla
do ní dost hluboko. Takové malé škrábnutí nestačí.
Potřebuje ji rozervat tak, aby se krev vyřinula ven.
Její oběť se roztřásla, když na tom začala usilovně pracovat,
zuby trhala a žvýkala holé hrdlo. Právě když ucítila,
jak tkáň povoluje, něčí ruce ji odtáhly, prostě ji zezadu
zvedly.
Elena zavrčela, aniž pustila hrdlo. Ale ty ruce nepovolily.
Něčí paže ji objala kolem pasu a prsty se jí vpletly
do vlasů. Bojovala, držela se své kořisti zuby nehty.
Pusť ho. Nech ho být!
Ten hlas byl ostrý a rozkazovačný jako závan ledového
větru. Elena jej poznala a přestala bojovat s těma rukama,
které ji táhly pryč. Když ji opět postavily na zem,
vzhlédla a uviděla ho - a konečně si vybavila to jméno.
Damon. Jmenuje se Damon. Vzpurně na něj hleděla. Byla
rozmrzelá, že ji odtrhl od kořisti, ale poslechla.
Stefan se posadil, hrdlo měl zalité vlastní krví. Stékala
mu na košili. Elena si olízla rty a ucítila záchvěv čehosi
jako hladu, který snad přicházel z každého vlákna její
bytosti. Byla opět jako omámená.
"Mám dojem," řekl Damon nahlas, "žes říkal, že je
mrtvá."

Hleděl na Stefana, který byl snad ještě bledší než
předtím, pokud to vůbec bylo možné. Ta bílá tvář byl
plná nekonečné beznaděje.
Řekl pouze: "Jen se na ni podívej."
Damon vzal Elenu za bradu a zvedl jí hlavu. Pohlédla
mu zpříma do očí. Pak se dlouhými štíhlými prsty dotkl
jejích rtů a zkoumal, co se skrývá za nimi. Elena se instinktivně
pokusila kousnout, ale jen náznakem. Damon
nahmatal ostré dravčí zuby a Elena nyní opravdu kousla
- tedy, spíš štípla jako kotě.
Damon nasadil neproniknutelný výraz a pohled mu
ztvrdl.
"Víš, kde zrovna jsi?" zeptal se jí.
Elena se rozhlédla. Uviděla stromy. "V lese," odpověděla
vychytrale a obrátila oči zpátky k němu.
"A kdo je to támhle?"
Podívala se, kam ukazoval. "Stefan," odpověděla netečně.
"Tvůj bratr."
"A kdo jsem já? Pamatuješ si, kdo jsem?"
Usmála se na něj a ukázala mu své dravčí zuby. "Samozřejmě,
že ano. Ty jsi Damon a já tě miluju."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sanny sanny | Web | 19. ledna 2010 v 22:04 | Reagovat

bestový knížky , chci si je koupit , četla sem jen pár kapitol ale sou fakt skvělý

2 Simon@-♥SB♥ Simon@-♥SB♥ | 20. ledna 2010 v 15:22 | Reagovat

ja som si kupila prvu cast..a dnes ju idem citat...ak to bude dobre..tak si kupim vsetky casti :D

3 NiQinQa.sweet NiQinQa.sweet | Web | 20. ledna 2010 v 16:14 | Reagovat

od toho 18.1. sme s kámoškou furt pokukovali po výlohách a konečně to tam už dneska maj! x) zítra si to kámoška koupí, a až je přečte půjčí mi je xD

4 nikkir nikkir | Web | 20. ledna 2010 v 18:22 | Reagovat

Od pondělí se všude dívám, nakonec jsem se zeptala a mají to až od zítřka. Bydlím v zapadákově, jinak tu kapitolku jsem už četla, je mazecká. =D

5 lentilkas lentilkas | Web | 2. února 2010 v 17:46 | Reagovat

Nenašel jste to někdo na netu náhodou? :) česky či anglicky? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Copyright © 2009-2011 | Vampire-Diaries-Serial.blog.cz