FF: Hate or Love: 2.kapitola (by LanQka)

31. července 2010 v 20:48 | Vampire Girl |  FF by LanQka
2. kapitola - Záhadné zmizení

Milý deníčku, moje city si semnou zahrávají a Stefan se ještě ke všemu v poslední době chová hodně divně. Myslím, že to má souvislost s tím, co se stalo včera...nechtěl se o tom bavit. A Damona sem od té doby neviděla...mám takový zvláštní pocit...

Zamyšleně klepu tužkou na poslední popsané řádky svého deníku. "Je snad možné, že se stalo opravdu něco vážného? Něco, co donutilo Stefana mít obavy? Usoudila jsem, že s ním prostě musím promluvit. Odhodlaně jsem vstala a míjela kuchyň, když jsem uslyšela něčí hlas. V mžiku jsem rozpoznala hlas Bonnie. Se Stefanem se o něčem dohadovali, což mi bylo ihned jasné. A podle toho jak se Bonnie chovala to nebylo jen tak něco...
"Měl by jsi to Eleně říct, měla by to vědět!" naléhala Bonnie.
"Nemůžu".

"Musíš!", přikázala Bonnie nemilosrdně. Stefan uhnul na stranu, aby se ji nemusel dívat do očí. "Prostě to nejde...věř mi, zvládnu to."
"Jen aby...!" Snažila jsem se natáhnout víc ke stěně, abych toho slyšela víc. V tom se náhle ozval náraz! Byl to náraz obrazu, který sem svou nešikovností nejspíš shodila. Obraz, který ještě před malou chvílí visel pevně na zdi se nyní rozprostíral na vlhé podlaze. Podle výrazu obličeje a hustých vousů bych hádala, že to byl některý z předků Salvatorových.  Náraz obrazu sice nebyl až tak silný, ale zjevně jsem upoutala pozornost. Znáte ty chvíle, kdy litujete, že jste dotyčnou věc udělali? Tak, toto byla jedna z nich...
Nyní jsem střídavě hleděla chvíli na Stefana, Bonnie a naopak. Naše pohledy se shlédávali, a já jen doufala, že tam nejsem a toto celé je jen špatný sen. Celou tuto záležitost "zachránila" Bonnie, která se rozhodla Stefanovi poděkovat za snídani a obejmout mě na rozloučenou s tím, že se brzy uvidíme.
"Měj se," zavolala jsem na Bonnie v okamžiku, kdy se už za ní pomalu zavírali dveře. Poté sem se obrátila zpět ke Stefanovi, už o něco klidnější.
"Moc mě mrzí ten obraz, nechtěla jsem..."
V tom mě přerušil. "V pořádku, už se tím netrap..."a snažil se předstírat úsměv. Soucitně jsem se na něho podívala a pohladila ho po tváři.
"Ale vím, že TEBE něco trápí", snažila jsem se pohlédnout do jeho očí, ale on, jakoby se mého pohledu vyhýbal. "No tak, Stefane...Stalo se něco?"
Bylo to marné. V takovém jeho rozpoložení  nemá smysl se ho na něco ptát, ničeho bych tím nedocílila. Obrátila jsem oči v sloup a namířila si to k věšáku. V půlce cesty sem se ještě rychle otočila. "A Damon? Co je s Damonem? Od včerejšího večera jsem ho neviděla..." Stefan jen pokrčil rameny. Tím náš rozhovor skončil.
Damone se neobjevil dalších několik dní...začínala jsem mít obavu i o něj, což pro mě bylo opravdu zvláštní. Navíc, nikdy dřív tak dlouho nezmizel a ještě z ničeho nic. Uklidňovala jsem se představou jak zabíjí nevinné oběti a to mě od těch starostí docela odvedlo. Ale stále jsem musela myslet na včerejší noc...i Stefan byl stále neklidný. Nejsem si jistá, jestli kvůly mě nebo Damonovi...Tady v Mystic Falls musíte mít dobré známosti, aby jste se vůbec něco dozvěděli. Každopádně, po dalších pár dnech Damonova zmizení jsem se rozhodla požádat Bonnie o pomoc. Její kouzla a magie jsou pro mě stále stejně neskutečné, ba dokonce nepochopitelné věci, ale vždy mi dokázala pomoct... Věděla jsem, že se něco stalo - něco, co pravděpodobně souviselo i s Damonovým zmizením. Bonnie sem přesvědčila pod záminkou, že jdeme na kafe k tetě Jenn. Myslím, že mě prokoukla, ale nakonec souhlasila...
U tety Jenn jsme si pohodlně sedli na gauč a Bonnie opatrně spustila. "Říkal ti něco Stefan?!
"Ne, nic...proč?", zeptala jsem se podezíravě dívajíc se Bonnie do očí.
"Nic podstatného", odpověděla neurčitě. "A nechtěla jsi ode mě náhodou něco?"
Strnula jsem a nevěděla co říct a hlavně jak to říct...Bonnie se nikdy nezamlouvalo moje přátelení se Salvatorovými...bála jsem se, jak by reagovala.
"Víš, Stefan má trochu obavy o svého bratra, nemohla by jsi o Damonovi něco zjistit?"
Bonnie se na mě váhavě podívala. "A nemáš o něj náhodou tak starosti TY?"
Při této věte, jakobych celá zkameněla, nemohla jsem se ze sebe dostat jediné srozumitelné slovo. Nebudu lhát, když řeknu, že mě Bonnie dost překvapila, když to řekla... "Prostě jen chci vědět, co se děje", řekla jsem najednou. Snažila jsem se být klidná a částečně se mi to i povedlo. Zvláštní ale bylo, že na záležitost s Damonem nereagovala agresivně nebo zbytečně přehnaně jak bych původně čekala, jakoby jí to vůbec nepřekvapilo, že se na něj ptám. "Můžu to zkusit, ale nevím jestli to dokážu...potřebuju nějakou věc, která je pro Damona důležitá.."pokrčila Bonnie rameny.
"Stačila by jeho košile?", navrhla jsem.
Bonnie se na mě podívala a nesouhlasně zavrtěla hlavou. "To není uplně ono".
"Spodní prádlo by bylo lepší?", prohodila jsem s malým náznakem úsměvu, že to nemyslím vážně. Bonnie se pousmála, ale jako použitelný nápad to taky nebrala...Po chvilce jsem se na ni podívala mnohem vážněji než obvykle. "Říkala jsi, že potřebuješ věc, která je pro Damona důležitá", konstatovala jsem. Bonnie přikývla.
"Zkus použít MĚ..." a natáhla jsem Bonnie ruku. Ta se podívala do mých očí, z části překvapeně a z části zděšeně. "Chci mu pomoct Bonnie, a toto je jediný způsob...". Bonnie mě bez přemýšlení chytila za levou paži a zavřela oči - byla maximálně soustředěná...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Angie Angie | 13. srpna 2010 v 23:57 | Reagovat

Skvělá povídka, doufám, že budeš brzo pokračovat. Vždycky jsem fandila Damonovi a Eleně :).

2 furiosa furiosa | Web | 7. ledna 2011 v 20:18 | Reagovat

Jo. přesně tak, škoda, že v knížce se to nevyvrbí tak, abyb byl Damon s Elenou s polu. Jinak moc pěkná povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Copyright © 2009-2011 | Vampire-Diaries-Serial.blog.cz