FF: Hate or Love: 4.kapitola (by LanQka)

14. srpna 2010 v 20:15 | Vampire Girl |  FF by LanQka
4. KAPITOLA - Návrat

Uběhlo pár dní a Stefan samozřejmě nic nového, co by nás posunulo dál, nezjistil. Pomalu mě začaly napadat myšlenky, že už Damona nikdy neuvidím. Byl tady po něm takový neobvyklý klid, až mi to nahánělo hrůzu. Chyběly mi ty jeho narážky a mnohdy ani nevtipné poznámky. Dokonce mi chyběla i jeho asertivní a naprosto cynická povaha, která neznala mezí. Damon byl součástí Stefanova života a tím pádem i součástí mého. Možná to tak mělo být...pomyslela jsem si a snažila se na něj přestat myslet. Najednou jsem uslyšela něčí hlas.

"Eleno??" volal na mě. "Jsi tu??"
Se zaujetím jsem vstala pomalu z postele. Že by to byl Damon? Napadlo mě...
O něco později jsem uslyšela kroky, které se v pravidelném rytmu stále zvyšovali a zrychlovali, jakoby někdo běžel přímo ke mě. Asi dva metry předemnou se rozletěly dveře.
Vstoupil Stefan. No, nedá se říct že vstoupil, spíš vtrhnul rovnou do mého pokoje. Takové zvyky měl Damon, pomyslela jsem si - od teď jsem si zakázala na něj myslet...


"Eleno, mám zprávy od Bonnie!" celý udýchaný se mi snažil tu novinu předat.
"Bonnie viděla toho upíra v blízkosti tohoto domu..." začal energicky a nepřestával popadat dech. Já jsem z té noviny málem nadskočila, jakoby mnou projel nějaký silný elektrický proud.
"Je mrtvý Eleno! Nevím jak se to stalo, ale vypadá to, že už se nemusíme ničeho obávat." řekl s protáhlým úsměvem a chystal se mě obejmout. Jakoby ze mě spadl celý ten stres, který se ve mě neustále shromažďoval.
"No tak, řekni něco..." pobízel mě.
Usmála jsem se na něj, ale nenapadlo mě jediné slovo, které by vystihovalo jak velkou úlevu jsem cítila.
"Nemůžu tomu uvěřit, teď konečně můžu navštívit Jeremyho. Neviděla jsem ho snad celou věčnost." zamyslela jsem se. Stefan hned navrhl to celé oslavit, ale neměla jsem náladu, zvlášť když se... Musím na NĚJ už konečně přestat myslet. Stefan se na mě prapodivně podíval, jakoby tušil, co mi teď proletělo hlavou.
"No, měla by jsi se jít nejdříve nasnídat." navrhl a nepřestával se usmívat. Jeho dobrá nálada prozářila celým pokojem. Otázkou však bylo, kde je Damon teď, když nebezpečí pominulo. Stefan řekl, že je jen otázkou času kdy se vrátí. A vlastně měl i pravdu....
Ještě ten den nám všem Damon dočista vyrazil dech. Byl skoro večer, já umývala nádobí a Stefan si četl nějakou knížku. Matně jsem přečetla název "Bratr na zabití" a věnovala se utírání právě umytého talíře z večeře. V tom se zčista jasna otevřeli dveře dokořán - byl to Damon. Elegantně hodil svou černou koženou bundu na věšák a pohodlně si sedl do křesla prohlížejíc si noviny, které před malou chvílí ještě leželi na stole. Klasicky si roztáhnul nohy na stůl. Já i Stefan jsme nevěřícně sledovali jak obrací stránku po stránce.
"Damone?!" ozvali jsme se oba zaráz snažíc se upotat jeho pozornost.
"Ale no tak, lidi...nevidíte, že čtu?" řekl svým obvyklým sarkastickým tonem a neodpustil si menší úšklebek. Stefan a já jsem se na sebe udiveně podívali. Damon je zpátky, pomyslela jsem si...
Ale přece, dlužil nám vysvětlení. O tom upírovi věděl skrz Stefana, ale proč se pouštěl do tak riskantné věci? Kvůly mě? Ne..to zní přece naprosto šíleně. Já to opět nevydržela a vykročila si to směrem k němu. Stefan šel těsně zamnou...
"No tak, kde jsi byl?" začala jsem zmírna.
"Co, chyběl jsem vám?" pousmál se a na malou sekundu se na mě podíval, potom četl dál. "Věděli jste, že se minulý týden protrhla hráz a zaplavila půlku města? Čtyři lidé zranění..."
"Měli jsme o tebe starost." přerušila jsem ho a snažila se ignorovat jeho čtení. Nic, ani se neohlédl...
"Já..." a nastala menší odmlka. "...měla o tebe starost"
Když jsem ty slova pustila ze svých úst, připadala jsem si, jakobych prozradila nějaké velké tajemství. Dívala jsem se neurčitě do podlahy a snažila si uvědomit, proč to všechno vlastně dělám. Damon náhle odložil noviny a zvedl se přímo ke mě. Stefan zbytřil, ale gestem jsem mu naznačila ať nás nechá...
"Zabil jsem ho, už ti nic nehrozí...to si chtěla ne?" přitom se zatvářil, jakobych byla největší sobec na světě. Nevím kdo byl nyní na právu...ale měl právo mě z toho všeho obviňovat? Riskoval život, aby mě ochránil a já se chovám nevděčně? Ale to on zmizel...!!!
Kdyby to neznělo moc naivně a hloupě, poděkovala bych mu, ale nechtěla jsem klesnout tak hluboko. On mezitím už pomalu odcházel, viděla jsem jeho vzdalující se obrysy a musela jsem se ho na TO ještě zeptat.
"Damone?!" zavolala jsem na něj. "Proč jsi to udělal?"
Nenápadně se otočil a zatvářil se nějak ponurně. "Myslíš že je to pro mě snadné? Byl mé jediné vodítko ke Katherine ...... a já ho zabil."
Teď mi to všechno došlo. On na Katherine nezapomněl! Vlastně jsem doufala, že Katherine je minulost, ale nejspíš ani Stefan tuto záležitost s ní uplně neuzavřel. Takže Damon to udělal kvůly ní?! Kvůly obyčejné upírce, která mimochodem vypadá jako já, a přeměnila je v to, co teď jsou a nechala je tak trápit se?! Buďto je naprostý idiot, což nevylučuju, nebo ji miloval víc, než jsme si vůbec mysleli. Když pomyslím, že jsem se o něj strachovala...a navíc docela zbytečně..připadala jsem si najednou uplně hloupě. V zamyšlení jsem si všimla, že ještě neodešel...
Stál asi tři metry ode mě a držel dveře, kterými se chystal každou chvílí odejít. Svraštil obočí a nepřítomně mi věnoval jeden pohled.
"Udělal jsem to kvůly tobě..." řekl a už jsem jen slyšela vrzání dveří....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 I ♥ TWILIGHT I ♥ TWILIGHT | Web | 15. srpna 2010 v 10:57 | Reagovat

Moc hezký blog :)

Chtěla jsem tě poprosit, jestli by ses nezúčastnila soutěže o nejlepší animovaný avatar se scénou z twilight ságy. Asi se nezúčastníš ale zkusit jsem to mohla :)
http://twilightcz.blog.cz/1008/zadani-souteze

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Copyright © 2009-2011 | Vampire-Diaries-Serial.blog.cz