FF: Hate or Love: 6.kapitola (by LanQka)

15. září 2010 v 20:42 | Vampire Girl |  FF by LanQka
6. KAPITOLA - Vyznání

"Někdy nemám ani to...." řekl a já hned uplně zrudla. Vzdorovitě jsem se otočila a hned na to ucítila příjemný větřík, který kolem mě náhle proplul a rozvýřil vlasy - Damon na pár sekund zmizel. Když jsem se otočila podruhé, stál přímo předemnou i s černou košilí, kterou si právě oblékal.

"Je to lepší?" usmál se na mě. Šla jsem těsně k němu a natáhla ruce, abych mu mohla upravit límeček. On se jen svorně naklonil, aby mi to usnadnil.
"Teď je to perfektní" podotkla jsem a prohlížela si, jak skvěle jsem to upravila. I on vypadal spokojeně. Napadlo mě, že by teď možná byla ta pravá chvíle poděkovat mu, za záchranu před před tím upírem, když na to minule nebyla správná doba. Ale Damon není zrovna ten typ člověka upíra, kterému jste zvyklí to říkat, takže to nebude až tak snadné. Dlužila jsem mu to a navíc, když kvůly mě tak riskoval? Byla bych naprosto sobecká, kdybych to nechala jen tak. Snažila jsem se dodát si odvahu.


"Víš...zapomněla jsem ti poděkovat za to všechno co jsi udělal."řekla jsem najednou.  V tom se mi zadíval do očí, jakoby moje DÍKY nic neznamenalo, toho jsem se právě obávala. "Nedovolil bych, aby se ti něco stalo." řekl a znělo to tak vážně, jakoby si ničím jiným nebyl jistější. Opatrně jsem pohlédla do jeho jasných očí.
"Ale Stefan....." 
"Tady nejde o Stefana...." přerušil mě. "...udělal bych to stejně...."
"Ale proč? Proč??!!" naléhala jsem na něj a snažila se z něj dostat proč mu tak na mě záleží. "Vždyť tě klidně mohl i zabít!!!"
"Pokud vidíš, jsem stále naživu..." ušklíbl se a moji vážnost tím pohřbil někam hluboko pod zem. "Víš, já si nemyslím, že teď je ta správná chvíle... - nejdřív ten upír, pak Stefan..."
 "Co když už žádná chvíle nebude?" přerušila jsem ho. Nechápavě se na mě podíval a já mu vysvětlila, že se s ním už nemám stýkat - řekla jsem mu o rozhovoru se Stefanem. Damonův vzdorový pohled nešlo přehlédnout. V posledních několika týdnech jsem musela přiznat, že i mě na Damonovi...záleželo. Netuším, co se mohlo za ten měsíc stát, ale všechno se změnilo. Uplně všechno...
"Chceš tím říct, že se už neuvidíme??!" řekl po chvilce. "On ti nemůže přikazovat, co máš dělat, Eleno...!"  Nevěděla jsem jak zareagovat, ale ani to, jestli bych byla schopná mu upřímně odpovědět. Asi minutu bylo v kuchyni úplné ticho.
Na chvíli se odvrátil jeho pohled kamsi jinam, ale po chvilce se mi zase zadíval do očí. Opět vážně..."Myslíš, že by mu vadilo i toto?.."
"Co m....?" jeho rty náhle umlčely má slova a nedovolili mi větu dopovědět - políbil mě. Opravdu mě líbal a já ke svému překvapení nechtěla nic, než právě to. Damonovi rty se intenzivně proplétaly s těmi mými. Cítila jsem, jak mě chytil za pas a něžně mě k sobě přitiskl. Měla jsem ho od sebe odtrhnout, ještě ve chvíli, kdy jsem mohla. Ale nešlo to. Cítila jsem, že to chci, že chci být právě tady na tomto místě. A cítit jeho vroucné doteky. Nebyl to polibek z vděčnosti, ale z chtíče. Když jsem ucítila i jeho vůni, podlamovaly se mi kolena. Nemohla jsem tomu uvěřit, právě jsem líbala Damona a on líbal mě!!! Věc, která snad ani nemohla být skutečná. Celé to bylo jako sen. Jako hodně zmatený a přitom krásný sen z kterého se nechcete probudit. Tehdy jsem nemohla myslet na nic jiného, dokonce ani na Stefana. V tom naše polibky ustály. "Miluju tě.." zašeptal mi do ucha. Bylo to náherné, ale v tom jsem se probudila z toho vcelku opravdového snu. A vzpomněla jsem si na Stefana, na všechno. Začala jsem panikařit. Ale nešlo to vzít zpět... Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem právě udělala, co jsme MY udělali. Stále jsem si v duchu opakovala: Miluju Stefana....Miluju Stefana, ikdyž jsem si tím teď už nebyla tak jistá, jako včera nebo kdykoliv jindy.
"C-co Stefan??" vykoktala jsem provinile a snažila se utlumit slzy, které se mi hnaly do očí. Přitom jsem se rychle uchýlila na židli, abych se jí zároveň mohla i podpírat. Ale on si hned kleknul pode mě, aby se mi mohl dívat do očí, které jsem měla celé zaplavené od slz. Pohladil mě po tváři a já se jako zázrakem cítila o dost líp.
"Nemusíš mít strach..." uklidňoval mě. Ale já myslela na to, co budu říkat Stefanovi, jak mu to celé vysvětlím...nebo..... Nebo na to, že mu to ani neřeknu. Jak bych mohla? Po tom všem...
Jak se mu teď vůbec dokážu podívat do očí? Teď už jsem si nebyla jistá ničím. Stefana miluju,
ale teď vím, že něco cítím i k Damonovi. A že i on ke mě. V tom jsme oba uslyšely vrzání dveří. STEFAN!!! napadlo mě v tu chvíli. Hlavně Damon to zpozoroval.
"Musíš pryč...!" šeptla jsem mu. On si situaci uvědomoval... Krátce mě políbil a zčista jasna, byl pryč. Hluboce jsem vydechla, jednak úlevou a jednak, abych byla schopná celou situaci zvládnout...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 karolin.a karolin.a | Web | 15. září 2010 v 21:06 | Reagovat

takhle povídka je naprosto dokonalá, vždycky se těším na nový díl x).. LanQka pěkně píše x)

2 LanQka LanQka | Web | 16. září 2010 v 14:51 | Reagovat

[1]: nedělej si legraci...píšu prvně :D

3 visa2 visa2 | Web | 16. září 2010 v 17:34 | Reagovat

jéééj...aspoň nachvíľu som mohla utiecť zo strašnej reality a prečítať si niečo pekné...=D

4 Kath Kath | 16. září 2010 v 19:19 | Reagovat

och :D krásná povídka :)hodně se mi líbí vztah Delena takže piš určo dál :D ... máš talent ;)

5 k k | 16. září 2010 v 19:19 | Reagovat

:D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Copyright © 2009-2011 | Vampire-Diaries-Serial.blog.cz