FF: The Vampire Magazines: 6.kapitola (by Aranel)

25. září 2010 v 14:50 | Vampire Girl |  FF by Aranel
6. kapitola - Ou jé

Vystrčím hlavu z dveří koupelny a kontruluju, jestli je vzduch čistej. Jelikož nikoho nevidím, tak s ručníkem kolem pasu přeběhnu do svýho pokoje a zavřu za sebou dveře.
"Pěknej ručník." Ztuhnu v půlce pohybu. Prosím ať to jsou halucinace! Pomalu se otočím k posteli. Na posteli je rozvalenej Damon a pohrává si s mým spodním prádlem! Tak tohle halucinace určitě nejsou, něco takovýho by moje mysl zplodit nedokázala. Už jsem se vám zmiňovala, jak mě tenhle blbec dokáže vytočit?

"Vrať mi to." Přiběhnu k posteli a snažím se Damonovi vytrhnout moje tanga a podprdu. Marně. Jediný čeho jsem dosáhla bylo, že mi málem spadl ručník, který mi sahal do půlky stehen.
"A co za to?" Damon mi chytne konec ručníku a já se obávám nejhoršího. Asi všichni víme, co by se stalo, kdyby prudce zatáhnul .
"Nezabiju tě?" Mile se usměju a opět se natáhnu po mým majetku. Bohužel to nijak nevyberu a skončím na Damonovi, který se teď vítězně usmívá. Čapnu peřinu a přikryju se. Nikdo mě odtud nedostane!Snažím se Damona vystrčit z postele, ale ten si dá ruce za hlav a s úsměvem na rtech mě pozoruje.
"Mám lepší nápad. Já tě obleču. Tak budeme spokojený oba." Zděšeně jsem vykulila oči při představě, jak mě Damon oblíká. Hlavně ty tanga...Chvilku jsem zvažovala svoje možnosti. Nakonec jsem se vyhrabala zpod peřiny a odešla z pokoje. Damon okamžitě vyběhl za mnou, ale já mu přibouchla dveře před nosem, až to zadunělo. Nahrnula jsem se do jeho pokoje a začala se přehrabovat v jeho skříni. Oblíkla jsem si jeho tričko a ručník si obmotala kolem pasu. Chvíli jsem zvažovala možnost, že bych si vzala i jeho kalhoty, ale jelikož bych obě nohy narvala do jedný nohavice, tak jsem se na to vykašlala.
"A moje trenky náhodou nechceš?" zeptá se pobaveně Damon.
"Kdybys mi vrátil moje věci, tak to vůbec nemusíme řešit."Proběhnu okolo něj. Půjdu za Annou, ta mi určitě něco půjčí.
"Můžeš si za to sama, neměla jsi mi šlohnout auto." řve za mnou, když scházím ze schodů. Ať si moje věci klidně strčí do...kapsy.


***v baru***

Anna byla tak hodná a půjčila mi svoje oblečení. Co bych bez ní dělala? Nejspíš bych asi zabila Damona, pak ho zahrabala a sdělila tu "hroznou" zprávu ostatním. Před chvílí dorazil i Stefan s Elenou a za Annou došel Jeremy. Začíná se to tady scházet. Do půl hodiny ještě dorazí Bonnie a Caroline.
"Vodku?" Zamrká šibalsky Anna a postaví přede mě skleničku.
"Tak zostra, jo? A co to trochu vylepšit?" V hlavě se mi zrodil skvělý nápad, který jsem začala líčit ostatním. Stačilo jen sehnat karty a mohlo se začít. Prvně nikdo nechtěl, ale Anna přesvědčila Jeremyho, Jeremy přesvědčil Elenu, Elena Stefana a Bonnie, která právě s Caroline dorazila. Caroline nechtěla kazit hru, tak do toho šla taky.
"Pravidla jsou jednoduchý. Každýmu vždy rozdám jednu kartu. A ten kdo bude mít nejmenší, vypije jednoho panáka vodky. Můžeme klidně i vsázet a tím pádem zvyšovat počet panáků." Všichni se s nadšením pustili do hry.

***o x hodin později***

"Vy, vy jste blufovali!" To není možný. Já zase prohrála. Přitom mi tahle hra vždycky šla. Ale když se podívám po ostatních, tak návrh, že podváděli zamítám.
"Tohle červený, nebo černý?!" chichotá se Jeremy držíc pikovou sedmičku. Už víte jak jsem to myslela s tím podváděním?
"Ty vole, to je nějaká divná barva. Fialová, tuším." Čapne kartu Elena a zblízka na ni civí.
"Co to zase meleš?! To je jasná modrá!" Vzteká se Caroline. Bonnie jenom nevěřícně zakroutí hlavou.
"Vy jste blbý! Fialová ani modrá na kartách není! Karty jsou odjakživa hnědý a žlutý!" Plácne se do čela Bonnie a jde...kam jde?
"Kam cupitáš?!" Vyskočím ze židle a spadnu vedle stolu. Hlavně žádný rychlí pohyby. Ze země mě zvedli něčí paže.
"Seš nejlepčejší!" Poplácám mýho zachránce po rameni. Teprve teď se kouknu na "osobu", která mě zvedla.
"Beru to zpět. Jdu za..." No za kým? Nějak mi to vypadlo z hlavy.
"Bonnie," dopoví Damon. No, vždyť já vím. Jenom jsem měla v kůře mozkové moc informací, tak jsem jednu vytlačila, ale už je zase zpátky! Kde asi byla? Třeba musela na záchod. Ale kam se z kůry mozkové chodí na záchod? Počkat, co to tu zase melu? Kdo šel, kam na záchod? Jsem nějak mimo...
"Tak jdeš?!"
"KAM?" Co po mě, proboha, chce? Tý jo, ten je ale vysokej. Za to já jsem malý pivo. Chvíli koukám na...na...jo na DAMONA a přemýšlím, jestli mám přemýšlet. Občas jsou moje myšlenky dost zmatený, ale já se celý život udržuju ve stavu pernamentní zmatenosti, takže mě to ani moc nepřekvapuje. Ale, co mě překvapuje je, že jsou tu dva Damonové. Jaká je pravděpodobnost, že by se za tak krátkou dobu rozmnožil?
"Bratře, tak Tu jsi." Připeláší k nám Stefan a vyruší mě z přemýšlení.
"Ti fakt děkuju! Teď jsem ztratila niť," zabručím potichu. Stefan se okamžitě odporoučí k zemi. Chvíli na to civím, ale pak mi dojde( no dobře, napověděl mi Damon), že hledá niť.
"Lidi, hledá se tu niť!" Během deseti vteřin jsou všichni z našeho kolektivu na zemi a hledají neexistují niť. Damon se sedne vedle na židli a s úsměvem na tváři. A co dělám já? Sama nevím. Nějak jsem se zapomněla, ale jestli mi dáte chvilku, tak se zase najdu.
"Damone jsi tu autem? Měl bys je odvézt," prohlásí chytře Anna, která z nás vypadá asi nejlíp. Chvíli o něčem diskutují, ale to bohužel neslyším. Ale už jsem si vzpomněla, kde jsem. Jsem u kulečníku a koukám na sytě zelené plátno. Jediným výsledkem bylo, že jsem dostala chuť na Zelenou.

"Ó DOMOVE, SLADKÝ DOMOVE!" zavýskám, když mi Damon otevře dveře a dostrká mě dovnitř.
"Jsme doma, že jo?" zeptám se nejistě a pokukuju po okolí. To křeslo jsem už někde viděla, ale ten gauč? Určitě to sem přepašovali nějací pašeráci. Vůbec bych si nedivila. Dneska po světě běhá tolik exotů, až to bolí. Když jsme u těch exotů, tak se podívám na Damona, který okolo mě běhá. Proč to dělá? Nadbytek testosteronu?
"Co to děláš?" Zakňourám a snažím se nespadnout. Damon si toho všimne, tak mě podepře. A teď vesele běháme oba dva. Nebo se mi to jenom zdá?
"Nechceš si jít lehnout?" Zeptá se s obavami. A víte, že to není špatný nápad? Sesunu se k zemi a snažím se tam nějak pohodlně lehnout. Blbý parkety.
"Ježiši, co to děláš?" Damon si ke mě klekne a tváří se, jako...no Damon.
"Spinkám," uchechtnu se. Damon mě zvedne ze země a v náručí mě nese do pokoje? Nevím. Jsem nějak unavená.
"Hele, Damon! Achoj!" Ozve se hlas ode dveří. Bohužel jsem dostatečně mimo na to, aby mě to nezajímalo

****

No co si budeme povídat. Druhý den ráno, byla moje nejlepší kamarádka záchodová mísa. Musím přiznat, že jsem ji uctivou dobu objímala. Po dvou hodinách "rozjímání" se záchodovou mísou jsem se došmatlala dolů do kuchyně se záměrem se napít. Jenomže Damon byl v kuchyni a něco vařil. On to snad dělá naschvál?! Jakmile jsem ucítila vůni jídla, tak se mi udělalo zase špatně a spěchala jsem nahoru za svojí kamarádkou, abych ji znovu pevně stiskla ve svém náručí. Když jsem skončila s "objímáním" tak jsem spláchla a šla si lehnout. Dolů nepůjdu, ani za zlatý prase, možná s kýblem v ruce. Unaveně jsem si lehla do mojí postýlky, ale narazila jsem na něco tvrdýho. Když jsem odkryla peřinu, tak jsem si všimla dvou kulečníkových koulí. Eh? A to jsem si myslela, že si všechno ze včerejška pamatuju. Ale jedno se musí uznat, i když nejsem zrovna při smyslech, tak mi to pálí. Šlohla jsem bílou a černou kouli.
"Kráska se už probudila?" Nemáte někdo cihlu?
"Vypadni," zaskučela jsem pod peřinou. Musela jsem se schovat, abych necítila vůni jídla. Damon si přisedl ke mě. Tuším nějakou zradu.
"Nemáš hlad?" Damon mi strčí pod peřinu talíř s jídlem. Ani jsem nestihla zaregistrovat, co to vlastně ukuchtil. Odhodila jsem peřinu a spěchala za svojí starou známou do koupelny. Nevím proč se pořád namáhám. Měla bych u toho záchodu zůstat a byl by klid.
"Tak tady seš? Kde jsi byla?"Občas jsem opravdu naivní. Chvilku, sice opravdu jenom chvilku, jsem si myslela, že vypadne. Ale, ne! On pořád ještě smrdí u mě v pokoji. Ale odnesl jídlo. Má u mě malý, bezvýznamný plus.
"Damone, nechci být na tebe nepříjemná, proto ti to řeknu slušně. VYPADNI ODSUD NEŽ TI UFIKNU KOULE!" Prvně jsem myslela, že poslechne, ale pak se jenom usmál a sedl si na židli za stolem.
" Já jsem na tebe tak hodnej a ty na mě tady tak řveš!" Damon a hodnej? Já jsem si myslela, že včera jsem byla opilá já a ne on.
"Tak se podívej do skříně."
"Damone, prosím, odejdi." Hodím na něj psí kukuč a zatvářím se zmučeně. Damon se zvedne a odejde. To bylo, tak lehký?! Takže hlasivky jsem si tady vyřvávala zbytečně? Bože, za co? Zachumlám se pod peřinu a přemýšlím, fakt. Když začínám přemýšlet nad včerejškem, tak začínám zjišťovat, že není o čem přemýšlet! Já si skoro nic nepamatuju. Vím, že se tam nějak objevil Damon, Stefan strčil hlavu do akrvárka( mimochodem dobrá podívaná, na to jak se Stefan snaží ulovit rybičku. Ale ode mě to nemáte), Caroline měla hysterický výjev a Elena mlela něco o Kathrine. Na zbytek si nějak nepamatuju. Ale mlhavě si vzpomínám, že tady byli nějací pašeráci, či co a jak Damon okolo mě běhal-což nechápu do teď. A co asi dělají ostatní teďka? Lidská část naší skupiny má asi stejnou kamarádku, jako já- záchodovou mísu. Stefan nejspíš někde plaší veverky a Anna nejspíš sosá zásoby krve, který má schovaný v ledničce. Krásný ráno, že?

Když jsem se dostatečně vzpamatovala, tak jsem se odhodlala k činu. Vylezla jsem z postele a šla se podívat do skříně.
Přiznávám zvědavost mi nedala a já musela vědět, co tam Damon dal. Jsem připravená na cokoliv-od bomby až po mrtvolu. Jaký, ale bylo překvapení, když jsem tam našla oblečení! Bože, co jsem včera v noci udělala, že mi ho vrátil? S nadšením se začnu hrabat ve skříni a hledat svoji oblíbenou mikinu. Po chvilce civění do skříně mi došlo, že to není moje oblečení! Damon mi ho musel vyměnit. To někoho zapíchl v lese a pak mi dal jeho oblečení? U bílý mikiny si všimnu cedulky na zipu. Ta mikina je nová. Prohrabu všechny věci a zjistím, že jsou všechny nový!Co to má znamenat? Kde mám svoje starý věci? Ne, že by se mi tyhle nelíbily. Naopak. Jsou pěkný, i když většinu tvoří minisukně a trička s výstřihem. Oblíknu si tmavý rifle a bílou mikinu, na který je obrázek kytary.

"Jak vidím, tak jsi můj dárek už našla." Zasměje se Damon a podá mi sklenici vody. Taky cítíte ten smrad? A jde to od Damona. Pozorně si začnu prohlížet sklenici a pak Damona. Hm, kam tím míří? Chce mě snad otrávit?
"To jsi, ale vůbec nemusel. Mě by stačily moje věci." Položím sklenici na stůl a založím si ruce v bok.
"Neříkej, že ti to vadí?"
"To jsem neřekla, ale spíš mě zajímá, jaký je v tom háček." Spíš kotva.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 *Ksenij@* *Ksenij@* | Web | 25. září 2010 v 15:02 | Reagovat

úžasná povídka :))

2 CatHynQa CatHynQa | Web | 25. září 2010 v 15:31 | Reagovat

Nečetla jsem první kapitolu, ale od tady toho jsem si přečetla začátek a líbí se mi to :)

3 Hild Hild | Web | 25. září 2010 v 16:22 | Reagovat

Ahojky! Svůj web o Damonovi a Eleně jsem změnila na web o Vampire Diaries, změň si prosím odkaz http://vdiaries.lovelystars.net

4 k@rin k@rin | 26. září 2010 v 18:07 | Reagovat

pekny to  je,akorat ta opilecka scena mi na jejich partu moc nesedela :-)

5 Elena.Pierce Elena.Pierce | 4. října 2010 v 18:33 | Reagovat

Alee pravezee to muselaa byt prrca mne sa to doteeraz najviac paaacilo.......skoda ze ta scena nebola inich pohladov ako jej a skoda ze bola taka kraatka ................ale nasmialaaa som sa dostojnee

6 Hranolka Hranolka | 27. října 2010 v 21:37 | Reagovat

Jo tak tahle kapitola byla fakt NEJLIBÓÓÓZNĚJŠÍÍ!!!...eště teĎ se zvedám z pod stolu ...:D :D...hlavně to hledání nitě!!! :D ;-)

7 NJK.Girl NJK.Girl | Web | 12. dubna 2011 v 16:58 | Reagovat

heeey  :D :D :D tohle je NEJLEPŠÍ FFKA CO SEM KDY ČETLA :D :D :D ... takhle sem se dlouho nezasmála :D :D ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Copyright © 2009-2011 | Vampire-Diaries-Serial.blog.cz