FF: The Vampire Magazines: 7.kapitola (by Aranel)

20. října 2010 v 16:33 | Vampire Girl |  FF by Aranel
7. kapitola - Rande

Rande! Ano, po nekonečně dlouhý době mám rande. Když jsem dopoledne sháněla brigádu, tak se z ničeho nic objevil úžasnej kluk a pozval mě na večeři. Samozřejmě, že jsem neodmítla. Večeře byla super a z Chrise se vyklubal moc příjemný kluk. Doprovodil mě až k penzionu, kde jsme se začali " loučit".
"Co to máš nalepený na ksichtě?" Zašklebí se Damon a ukáže na Chrise, který se už ode mě "odlepil" a naštvaně pozoruje Damona. Znáte citát: Potkalo mě štěstí, řeklo, UHNI a šlo dál? Tak takhle nějak vypadá můj život.

"Co jsi to řekl?!" zavrčí Chris. Damon se jenom ušklíbne.
"Vykašli se na něj." Otčím Chrise zase k sobě a na Damona házím pohledy typu: "vypadni, nebo tady najdu nějaký klacek a vrazím ti ho do zadku".
"Říkal jsem, že má něco nalepený na ksichtě. Původně jsem si myslel, že to bude nějaká obluda, ale po bližším prozkoumání jsem zjistil, že to jsi ty." Chris začíná pěnit. Pevně ho chytnu za ruku, ale asi si toho ani nevšiml. Damon jde se smíchem k nám, ale když je u nás tak mu úsměv na rtech zmrzne.


"Vypadni odtud a na NI zapomeň!" Nejsem blbá. Okamžitě mi došlo, že k tomu používá svoje Síly.
"Ano," zopakoval Chris, jako robot. Snažila jsem se ho nějak zastavit, ale marně. Setřásl mě, nasedl do auta a zmizel v dáli. A takhle nějak končí moje "úžasné" rande. Sevřela jsem ruce v pěst a zběsile začala běhat kolem penzionu. Snažila jsem se najít nějaký klacek, který bych mu mohla případně narvat do " zadního východu", ale nic jsem nenašla.
"Tak jaký jsi měla den?" Zazubí se Damon.

Naštvaně se na něho podívám. Damon na nic nečeká a peláší do penzionu- není tak blbej jak se zdá. Rozběhnu se za ním, ale ten Datel mě přechcal. Když běžel do penzionu, ta za sebou rychle zabouchl dveře a já do nich prudce narazila.
"Demente," zavrčím si spíš pro sebe a pokračuju v původní činnosti- běhu. Tentokrát jsem úspěšně dorazila do penzionu. Damon stál v obýváku a bavil se s Elenou a Stefanem. Jelikož byl ke mě otočený zády, tak jsem mu ně skočila a měla v plánu ho uškrtit, nebo ho zabít jakýmkoliv jiným způsobem.
"Tak to bylo slabý," okomentuje to Damon a shodí mě na zem. Na nic nečekám a kousnu ho do nohy. Konečně nějaká reakce. Damon zaskučí a začne si masírovat nohu. Au, malém jsem tam nechala protézu.

"No, jsem rád, že se váš vztah zlepšil," prohodí ironicky Stefan a Elena se zasměje.
"On by se možná zlepšil, kdyby to někdo nekazil," podívám se na Damona, který si začne pískat nějakou melodii. Kopnu ho do holeně.
"Haló, my jsme tady!" Začnu mu máchat rukama před očima.
"Cože? Já nikoho nevidím!" Damon se začne dívat za mě a předstírá, že mě hledá. Vím, že jsem malá, ale zas takový malý pivo nejsem.
"Mám tě kopnout výš?" Asi všichni víme, jaký mužský partie myslím.
"Jo, tady jsi! Vůbec jsem tě neviděl!" Usměje se Damon a jde si něco nalít. Unaveně se svalím na gauč za Elenou a Stefanem.

"Dotklo by se tě nějak, kdybych ti zabila bratra?"
"No, já nevím. Počkej já si napíšu seznam "pro a proti", pak ti dám vědět." Ještě chvilku jsme si utahovali z Damona, dokud nepřiběhl a nezkazil nám legraci.
"Nechcete jít vrkat někam jinam?"
Zavrčí Damon. Jeho dobrá nálada, přešla na náladu podrážděnou.
"Proč? My jsme tu byli první?" Usměje se mile Elena. My se Stefan jenom přikyvujeme.
"Řeknu to takhle, dneska jsem měl blbej den, a jestli neodejdete, tak vás budu otravovat, tak dlouho dokud z toho nezešílíte."
"Ty, že jsi měl špatný den?!" začnu se divit. " Vypadal jsi docela nadšeně, když jsi mi zkazil rande!" Elena se překvapeně podívá na Damona, který na ní něco zavrčí.
"Měla by jsi mi poděkovat! Vůbec se k tomu nehodil!" Teď už zase stojím na nohách a jsem připravená Damona kdykoliv zabít.
"My přece jen radši půjdeme," vykoktá ze sebe Elena, když si všimne našeho bojovnýho postoje.
"Brzy se vrátím, doufám, že vás tu najdu v celku," rozloučí se Stefan a rychle míří za Elenou.
"Tak nehodili, jo?!"

*****

Hodinu jsme na sebe s Damonem řvali, jako dva puberťáci. Nakonec jsme s Damonem oba práskli dveřmi. Já dveřmi od svýho pokoje a Damon venkovními. Jaký překvapení, když se prásknutí dveří ozvalo potřetí. Prvně jsem si myslela, že je to Damon, tak jsem na něj chtěla vychrlit ještě pár nadávek, ale byl to Stefan. Škoda.
"Čau," zamumlá a jde do obýváku.
"Co tak smutně?" Sednu si na gauč. Stefan si sedne do křesla naproti mě s lahváčem v ruce. Chvilku na něj fascinovaně čumím- a vůbec se nestydím.
"Pohádal jsem se s Elenou," zamručí. Nechápavě nadzvednu obočí. Když odcházeli, tak byla v pohodě.

"Tak co jsi udělal?"
"No, tak nějak jsem Elenu přirovnal ke Kathrine." Tak nějak? Co si pod tím mám představit?
"No, v čem byla Kathrine lepší a naopak."Vyvalím na něj oči. takže on ji přirovnával ke svoji EX?! Zbláznil se?!
"Děláš si srandu, že jo?" Chudák Elena. Já vím, že to Stefan nemyslel špatně, ale přirovnávat svoji přítelkyni ke svoji ex, není zrovna nejlepší nápad. Ještě když se jedná o Kathrine- alias masochistickou mrchu.
"To je to tak hrozný?"
"Stefane! Okamžitě jdi koupit puget, slož nějakou báseň a jdi se plazit!" Elena mu to odpustí, když uvidí snahu. Možná.
"Myslíš, že by to zabralo? Nemám jí dát ještě nějaký čas?"
"Než složíš nějakou básničku, tak uplyne času dost."
"Tak dík," Stefan vyskočí na nohy a polije se. Bez komentáře.
"Jo a ještě něco. Nezpívej."

*****

Jelikož byla doma hrozná nuda, tak jsem se vydala na procházku s úmyslem, navštívit Annu. Jenom doufám, že bude ještě doma, je pozdě večer a mohla se vydat na lov, nebo strašit pocestný.
"Maminka ti nikdy neříkala, že v noci se do lesa nechodí? A už vůbec ne sama?" Otráveně se otočím na Aranase. Sice jsem toužila po společnosti, ale za každou cenu jí mít nemusím.
"Ty jsi ještě nechcíp?" Očividně ne. No co, každý den není posvícení.
"Jak vidím , tak jsi pořád stejně milá."
"Když já si nemůžu pomoct, když tě vidím." Zatvářím se, jako největší andílek. Aranase smích přejde a s vážným výrazem ve tváři ke mně přistoupí. Teda podle mě je to vážný výraz, i když chvilkama to vypadá na průjem, ale o tom si můžeme popovídat jindy. Teď mě tak napadá, myslíte, že můžou mít upíři průjem? Ale to jsem krapek odběhla od tématu.
"Cože jsi říkal?" Teprve teď jsem si uvědomila, že do mě něco celou dobu hustil.
"Neštvi mě!"
"Ó pardon, hluboce bych se Vám PANE poklonila, ale vaše nohy smrdí tak, že radši zůstanu v téhle výškové úrovni." Myslím, že jsem to trochu přepískla.To jsem posoudila z jeho naštvanýho výrazu a tím jak mě zvedl do vzduchu a odhodil na vedlejší strom. Některou dámu by to mohlo urazit, ale já se nenechám jen tak zastrašit.
"Hm, to bylo slabý. Předtím jsi mě dokázal odhodit dál, z čehož vyplývají dva závěry. Buďto jsem ztloustla, tím pádem jsem moc těžká a ty mě neuzvedneš. Nebo je vada na tvý straně a měl bys začít zase cvičit," prohodím znalecky a začnu se zvedat ze země.
Dělám pokroky, tentokrát jsem si nevyrazila ani dech. Jenom necítím záda. Ale na co záda, že? Bez nich se dá v klidu "žít".
"A teď vážně," zavrčí naštvaně a přitiskne mě ke stromu.
"Kde je?"
"Kdo?" Začnu dělat blbou.
"Ty víš koho myslím!"
"NE, nevím." Zapírat, zapírat, zapírat. Chytne mě pod krkem a stiskne.

Všimli jste si někdy, že bez kyslíku se nedá žít? Já si toho všímám hlavně teď, kdy ho moc nemám. Když jsem poznala, že můj boj je zbytečný, tak jsem se uchýlila k poslední naději a použila na něj svoji moc. Teď to byl on, kdo se válel na druhý straně a zvedal se ze země. Než jsem se stihla zapamatovat, tak byl u mě a odhodil mě na stejnou stranu, kde před chvílí přistál on. Tohle už začíná být trapný. To si nemůže vymyslet něco svýho? Opičák jeden.
Tentokrát jsem zůstala ležet na zemi. Nějak se mi nechtělo zvedat....dobře přiznávám se! Nemohla jsem se zvednout, ale to je detail. Ach jo, to budu muset použít zase svoji sílu. Nerada ji používám. Jenom, když jde do tuhýho. Chci žít úplně normální život, nebo aspoň trochu normální. Z přemýšlení mě vytrhne hluk. Pootočím hlavu a vidím dvě rozmazaný čmouhy. To jsem se do tý hlavy praštila, tak silně? Chvilku jsem pozorovala ty dvě podivný čmouhy, než mi došlo, že je to Aranas a ještě nějaký další upír. To musela být pecka,když mi to tak pomalu myslí. Najednou se čmouhy zastavili. První čeho jsem si všimla, bylo, že Aranas měl v hrudi zabodnutý nějak ý kus dřeva. No, tak s ním si už asi nepopovídám. Damon si oprášil oblečení a ladný krokem odnesl Aranase neznámo kam.

Mezitím, co byl Damon pryč, tak jsem vyškrábala na nohy. Byla jsem v pohodě, jenom mě bolely záda. Pomalu jsem se došourala do penzionu. Annu navštívím později. Dneska jsem měla společnosti až moc.
V penzionu ještě nikdo nebyl. Stefan si to nejspíš u Eleny vyžehlil, tak u ní zůstal přes noc. Rozrazila jsem dveře do mýho pokoje a zhroutila se na postel. Nemám sílu se ani přikrýt. To bych se musela nadzvednout. A pomyšlení na to, že bych se měla ještě převlíct do pyžama mě děsila. Tak jsem jednoduše zavřela oči a během minuty jsem usnula.

"Spíš?" Slyšíte to taky? Nebo se mi to jenom zdá? Kéž by to byla ta druhá možnost, ale realita je tvrdá, nebo spíš ta zem, na který jsem přistála. Víte, co je největší hovadina? Usnout na peřině, potom je lehký vás z ní shodit.
"Au," zaskučím, ale ani se nehnu. To by vyžadovalo spoustu energie, který mám nedostatek. No co, ono se to rána nezblázní.
"Žiješ?" Strčí do mě Damon. Nezdá se vám, že je nějak často v mý společnosti.
"Ne," zamumlám a znovu začínám usínat. Bože, já jsem případ. Kdyby jste mě opřeli o sloup, tak do pul minuty o sobě nevím.
"Vstávej," Dloubne mi do žeber a já zaskučím. Proč do mě, safra, píchá?! Víte,jak to myslím, ne? Kdyby tady do mě píchal jiným způsobem, tak tu takhle v klidu neležím.
"Ne, já-"
"VSTÁVEJ!" Coo? Prudce se posadím, ale vzápětí toho zalituju, protože se ozvaly moje záda. Já se dneska snad nevyspím.
"Usnula jsi v půlce věty, tak mě zajímalo, co jsi mi chtěla říct."
A to se mě ptá potom, co jsem usnula?
"Tak pojď," povzdechne si Damon a vezme mě do náruče. Snažila jsem se o odpor, ale asi ho to lechtalo, podle toho jak se smál. Čekala jsem, že mě hodí na moji postel, ale on šel pryč. Proč, sakra? Když došel do svýho pokoje a položil mě na jeho postel, tak jsem si odpověděla sama. Jedna otázka vyřešena. Druhá zní: Proč to udělal? Lehl si vedle mě a oba nás přikryl peřinou. Aspoň jednu výhodu to má- peřina.
"To mě ani neseřveš?" zeptá se zklamaně. Chudák, takhle ho zklamat. Však já mu to zítra vynahradím. Jelikož zítra neplánuju jít do školy, protože bych tam ani nedošla a vyspat se můžu v klidu doma.
"Ráno," zamumlám.
"Toho by se dalo využít."
"Damone, můžu mít prosbu?"
"Samozřejmě."
"SKLAPNI!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pepa Pepa | Web | 27. října 2010 v 16:35 | Reagovat

úžastné :D

2 Dadusha Dadusha | Web | 20. listopadu 2011 v 20:39 | Reagovat

kraaaaaaaaaaaaaaaaaaaaasne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Copyright © 2009-2011 | Vampire-Diaries-Serial.blog.cz