FF: The Vampire Magazines: 9.kapitola (by Aranel)

27. listopadu 2010 v 21:40 | Vampire Girl |  FF by Aranel
8.kapitola - Den, jako každý jiný

"Vstávat, už je ráno!"
Damon vtrhl ke mně do pokoje a roztáhl mi závěsy, který jsem v noci( nebo spíš časně ráno) pracně zatahovala. Nechápu, jak někdo může být po ránu optimistický. Asi bych ho měla zabít dříve, než tím " ranním optimizmem" nakazí další lidi.
"Jdi se vycpat," zamručím a znovu se zabublám do peřiny. Slyším jenom rychlí kroky, jak Damon pobíhá po pokoji. Co to zase dělá a jak může být tak hyperaktivní po ránu?
Asi odpoledne zajdu do lékárny a koupím mu nějaký prášky proti hyperaktivitě. Nebo to vyřeším jednou provždy a urazím mu hlavu.

"Vstávej, přeci bys nechtěla prošvihnout takový krásný den."
"Chtěla." Damon se naštve a strhne ze mě peřinu. Nenamáhám se ani otevřít oči. Jenom se otočím na druhou stranu a spím dál. Ale můj vysnění spánek netrval dlouho, protože se přiřítil Damon s kýblem vody. A se slovy " dobrý ráno" na mě vylil ledovou vodu. To už jsem nevydržela a s hlasitým nadáváním vyběhla z pokoje. Vběhla jsem pod sprchu a pustila na sebe teplou vodu. Když jsem rozmrzla, tak jsem šla do Damonova pokoje a zachumlala se do peřiny, která byla suchá( na rozdíl od tý mý).
"CO?" Damonovi asi přišlo divný, že se tak dlouho nevracím, tak se šel po mě podívat a jaký bylo překvapení, když mě našel u sebe v posteli. Než jsem stihla spočítat všechny ovečky, tak ze mě strhl peřinu, chytil mě za nohu a tahal pryč. Všímáte si, jak je něžný k druhýmu pohlaví?...až mě z toho bolí záda.


"Pusť mě, ty demente!" zamumlám potichu. Ou, to bylo slabý i na mě. Ale to bude možná tím, že spím, i když mě tahá po zemi.
" Vy snad nikdy nespíte, nebo co?" Stefan se zastaví mezi dveřmi a čumí na nás, jako na dva pářící se králíky.
"Co ty tu děláš?" zeptám se překvapeně, když se trochu proberu. Neměl být náhodou ve škole? Hlavně, že jsem měla včera přednášku o tom, jak mám chodit do školy, pche.
"Chystám se do školy." Prudce se posadím na zemi a nakloním hlavu na stranu. Slyšela jsem dobře? On se TEPRVE chystá do školy?
"Kolik je hodin?" Bože, prosím, řekni mi, že Stefan zaspal!
"Sedm."Asi jsem dostala mrkvičku, teda mrtvičku. Na mrkvičku, bych se vám...no, vy víte, co.
"Jsi roztomilá, když se čertíš," zasměje se Damon. Tak on se bude ještě smát? Však já mu ten jeho vlezlý úsměv z tváře smažu.
"Damone, teď drž zobák. Spala jsem jenom dvě hodiny. Mám otlučený celý tělo a ještě k
tomu mám pocuchaný nervy, takže mě moc nevytáčej, nebo to bude to poslední, co v životě uděláš." Stefan poznal, že je lepší vyklidit pole, tak utekl za Elenou do pokoje a nezapomněl za sebou zamknout.

***asi o 2 hodiny později***

"Čau, pořád se se mnou nebavíš?" Bez jakýkoliv reakce projdu okolo něho a jdu do kuchyně, udělat si snídani. Prvně jsem chtěla zalehnout do pelechu a spát dál, ale přišla jsem na to, že jsem moc rozčilená na to, abych znovu usnula...a to je co říct.
"Takže, ne." Odvodí si závěr. Mysleli jste si, že mi dá pokoj a zůstane v obýváku? Mysleli jste špatně. Už sedí v kuchyni a zamyšleně mě pozoruje. Nevím jestli doopravdy myslí, ale skoro to vypadá, že ano. Nebo má zácpu. Teď si položme otázku, co je pravděpodobnější.
"Áaaaaaaaaaa!" Začne šíleně řvát a před ksicht mi strčí zrcadlo. Hrozně se leknu a snažím se utéct pryč, jenomže mě zarazí dvířka od skříňky. Bolestivě si začnu mnout hlavu. Musím se naučit zavírat ty pitomý dvířka! Prásknu s dvířky od skříňky, z kterých jsem si před chvílí vzala hrneček, abych si mohla udělat čaj a pokračovala v předešlé činnost. Tentokrát se po očku dívám na Damona. Zapamatovat si: NIKDY SE K NĚMU NEOTÁČET ZÁDY!
"Žádná reakce?" Ha! Takovou radost mu neudělám. Zapřísahala jsem se, že s ním nepromluvím ani slovo!

"Já vím, že mi chceš něco říct," začne se ke mně nebezpečně přibližovat. Jediný, co bych mu chtěla říct je, že je debil, ale to můžu i později. Stoupne si necelý metr ode mě a začne na mě vejrat. Bože, za co mě trestáš. Když už jsem nemohla vydržet ten jeho pohled, tak jsem čapla mobil a začala jednat( bohužel jsem nevolala psychiatrovi, ale Anně).
"Čau,máš dneska čas?" Anna zmateně zahuhlá, že jo.
"Tak za půl hoďky na cestě." Hrdě uklidím mobil a udělám si snídani. Přece nepůjdu do města hladová.

***

S výbornou náladou se vracím domů. Ve městě byla hrozná legrace. Hlavně, jak jsem v potravinách padla do oddělení "ovoce a zelenina". Anna dostala hroznej záchvat smíchu, když mě viděla, jak vylézám z beden od pomerančů, a na hlavě mi vysely hrozny. Naštěstí se nade mnou slitoval jeden prodavač a pomohl mi. Sice brečel smíchy, ale co. Hlavní je, že jsem dostala nějaký pomeranče zadarmo. Když jsem rozdejchala ten trapas z potravin, tak jsme šli vybrat nějakou pěknou podzimní bundu pro Annu. Když si Anna vybrala bundu, tak jsme už měli namířeno domů, ale světe div se! Když jsme procházeli okolo náměstí, tak jsme si všimli, že se bude otevírat nový bar a na okně byl papír, na kterým bylo napsáno: " Hledáme barmana, barmanku". Samozřejmě, že jsem na nic nečekala a šla se zeptat, jestli to místo je ještě volný a BYLO! Takže tenhle pátek začínám!

V lese se ode mě Anna odpojila a šla domů, ale nebojte se, na večer máme zase domluvenej sraz. Kousek od penzionu jsem potkala Elenu a Stefana.
"Čaute!" zakřičela jsem na ně a okolní zvířectvo se rozuteklo. Příště asi trochu uberu na hlase.
"Ahoj, kde se tady bereš?" zeptá se zvědavě Elena a Stefan se na mě podezíravě dívá.
"Žije můj bratr?"
"Jo, proč by nežil?" zeptám se nechápavě.
"Že máš tak dobrou náladu." Aha, to bych měla o hodně lepší náladu,kdyby Damon skonal. Uspořádala bych pořádnou "smuteční" párty.
"Našla jsem si práci. Dneska mi náladu už nic nezkazí!" Začnu rozdávat úsměvy na všechny strany a Stefan s Elenou se na mě dívají, jako na blázna. No, co? Tak mám dobrou náladu.
"Nepila jsi něco?" zasměje se Elena a víc se přitiskne ke Stefanovi, jako kdyby se bála, že ji pozvracím, nebo co.
"Ne, a jak bylo ve škole?" O škole se ráda bavím jenom tehdy, když v ní nejsem.
"Ale jo, šlo to. Manson se po tobě ptal."
"Snad jsem mu nechyběla?"
" To opravdu ne. Jenom se ptal co ti je, tak jsem mu řekl, že jsi nemocná. Potom se podíval po třídě a prohlásil: Dneska bude krásný den." Beztak jsme mu chyběla. Musel se v hodině nudit. Protože nikdo kromě mě s ním nevede takový zajímavý dialogy.
" A co ty jsi celý den dělala? A co Damon neotravoval?"
" Zažila jsi někdy stav, že by Damon neotravoval, nebo se o to nepokoušel? Jinak jsem byla ve městě s Annou. Večer přijde, nevadí?" I kdyby vadilo, tak mají smůlu. Stejně se Elena se Stefanem zavřou do kutlochu a vylezou až ráno. Tak co? I kdybych do baráku přivedla tucet teroristů, tak si ničeho nevšimnou.
"V pohodě. A co budete dělat? Pokračovat v maratonu?" zazubí se Stefan.
"Ne, prvně se musím vzpamatovat a až pak se vrhnu na další várku."
"A co, že to máš za práci?"
"Budu barmanka v tom novým baru. Jmenuje se Hells."
"Slyšela jsem o tom. Tenhle pátek se bude otevírat."
"Jo já vím. V pátek nastupuju."

***

Když jsme přišli do penzionu, tak Damon nikde nebyl. Hned jsem se chopila příležitosti a šla jsem chrnět.
Vzbudil mě až budík, který jsem si nastavila na sedmou večer, kvůli Anně. Přeci bych ji tady nenechala čekat. Vzbudila jsem se akorát jen, co jsem se převlíkla do černých tepláků a bílého trička s krátkým rukávem, ozval se zvonek.
"TO JE ANNA. JÁ TAM JDU!" řvala jsem po cestě ke dveřím. Jenomže mě už někdo předběhl. Anna stála vedle Damona, který se přiblble usmíval.
"Promiň já tu jsem jenom na skok. Musím jet s mámou do Main." Cože? To mě tu nechá samotnou?
"Promiň, ale máma mě tam potřebuje," začne se znovu omlouvat, když si všimne mýho zklamanýho výrazu.
"To je v pohodě. Hlavně nikoho nepřejeď." Kdyby jste ji viděli řídit, tak vás klepne. Jenom sebevrah by si za ní sedl do auta. Ještě, že už je její máma dávno mrtvá...
"Ha, ha, ha! Náhodou jsem se zlepšila!"
"Pche, to vykládej tý srnce, do který jsi to naposled našila."
"Stejně už byla stará."
"Tak, ahoj."
"Čau."

Damon s úsměvem zavře za Annou dveře. S povzdechem jdu zase do pokoje. No co, aspoň se vyspím. Zítra už fakt musím do školy. Ne, že bych po ní nějak extra toužila, ale aspoň se tam vyspím. Tady se to nedá.
"Co tak smutně. Ještě máš mě." Sjedu ho pohledem od hlavy až k patě. Má na sobě tmavý rifle a černý, upnutý tričko. Kde asi dneska odpoledne byl?
"Vážně? Tolik štěstí najedou asi neunesu," řeknu ironicky a zavřu se v pokoji. Damon dveře zase otevře. Asi si koupím zámek, jinak to nevidím.
"A co budeš dělat?" zeptá se se zájmem a opře se o skříň.
"Nechceš si jít zahrát karty?" Vběhne mi do pokoje Elena, následována Stefanem. Tady je to zase, jako na Václaváku. Někdo by jim měl říct, že to je můj pokoj a ne nějaká klubovna, kde se můžou všichni scházet.
"Tak, jo," souhlasím nakonec. Co jinýho bych tady dělala? Spát bych stejně nemohla, protože Damon by mě nenechal a sedět tu, jak trubka se mi nechce.

Hráli jsme žolíka, protože je to jediná karetní hra, kterou známe všichni. Chvíli jsme ho hráli normálně, ale pak Damon vymyslel " vylepšovák", jak tu blbost nazýval(
bohužel s námi hraje taky, protože je to hrozná vtěrka).
"Tak jo hrajeme. Ten kdo vyhraje, tak může komukoliv položit otázku a ten na ní musí odpovědět."
"A co, když nebudu chtít odpovědět?" zeptá se s obavami Elena. Já být jí, tak se taky bojím.
"Tak ti ta dotyčná osoba dá nějaký úkol. Ty si pak můžeš vybrat, jestli odpovíš, nebo splníš úkol." Můj cíl je jasný. VYHRÁT! Jestli vyhraje Damon, tak se můžeme jít všichni zahrabat.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 BaloniQ BaloniQ | E-mail | Web | 28. listopadu 2010 v 8:42 | Reagovat

dakujem a nadherny mas blog (:

2 TEDDY-GIRL...AFF* TEDDY-GIRL...AFF* | Web | 28. listopadu 2010 v 12:41 | Reagovat

Fakt hezky napsané ;)

3 Aslien Aslien | Web | 28. listopadu 2010 v 13:09 | Reagovat

Pěkné :)

4 DenisQa DenisQa | 8. prosince 2010 v 18:53 | Reagovat

hele fakt strasne prosím rychle další!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Copyright © 2009-2011 | Vampire-Diaries-Serial.blog.cz