FF: Vše je jinak: 2.kapitola (by Tina)

28. ledna 2011 v 23:49 | Vampire Girl |  FF by Tina
2.kapitola

"Kdo by řekl, že ses už vrátila!" Bonnie se radostně vrhla na Elenu a objala ji. Když jí Elena před dvěma týdny obeznámila s plánem cesty do Itálie, rozhodně z toho Bonnie nebyla kdovíjak odvázaná, aby jí s úsměvem přála "tak si to užijte".

Vlastně, aby vzpomínala pravdivě, nebyla nadšená hlavně z toho, že se Damon na jejich cesty nestydatě vetřel. Jakmile se jí před obličejem zjevil jeho arogantní úšklebek, když zrovna někoho otravuje jen svojí samotnou přítomností, toužila mu rozdrásat jeho fešný obličej.

"Jo, jsem tady a v pořádku," zdůraznila Elena vážně ve snaze odstranit z Bonnie předpojatost vůči Damonovi, které trvalo už snad celou věčnost.

Bonnie si povzdechla. "Dobře, ale - stejně pro mě Damon stále ten egoistickej a bezcitnej idiot, kterej myslí jen na to, jak vycucnout nejbližšího člověka a... nebere ohledy ani na své přátele."


Elena rozpačitě pohlédla za Bonniino rameno, kde se opíral o auto Damon a s rukami založenými na hrudi poslouchal dlouhý výčet svých vlastností od malé čarodějnice, která jej už nesčetněkrát přinutila svíjet se v ukrutné křeči poníženě na zemi.

S Bonnie Bennettovou se nechtěl dostat do konfliktu, přestože by si nerad nechal ujít příležitost zlámat její krk jako párátko. Uvidíme, jak dlouho Bonnie čarodějné schopnosti ještě vydrží; Damon se pomstychtivě usmál.

"Dojemný," uznal Damon a potěšeně sledoval vylekaný výraz Bonniiny tváře. "Jenomže já žádné přátele nemám a bytostně zastávám klub "Bad guys" a skutečně se tetelím na budoucno, až někdo vyhlásí kladivo na čarodějnice."

Elena pohlédla do země - nechtěla slyšet, že Damon žádné přátele nemá. Ona se celou dobu v Itálii pokoušela s Damonem sblížit, aby dokázala, že přeci jen není tak nelidský.

"Co tady chceš?" vyštěkla Bonnie opovržlivě a přeměřila si jej od luxusně obutých nohou, přes černé levisky, koženou bundu až po rozcuchaný účes. Damon předstíral, že jej něco zaujalo na druhém konci ulici a lhostejně promluvil.

"Nejde o tebe, čarodějko," odsekl, "a pokud jde o důvod, co tady trčím mezi lidskými mouly - Eleno, asi máme problém."

• • •

John Gilbert stál na opuštěné cestě v lesích jen pár kroků od mysteriózního Fells Church. Neměl dobrý pocit z toho, co dělá - jediné, čím si byl jistý bylo, že mu včera volala Isobel s naléháním, aby donesl vzkaz její sestře. Už jen to se mu však zdálo nanejvýš zvláštní, poněvadž pokud věděl, Isobel nikdy sestru neměla.

Z toho důvodu si John Gilbert neopomněl vzít s sebou pár kolíků a v upocené dlani bojácně svíral sporýš lékařský. Nepředpokládal, že by Isobelina sestra - nebo osoba, s kterou se měl setkat - byla jen člověk. Věděl, že dlouho by se vlivu upírů sám neubránil a nyní si také s hrůzou uvědomoval, že mu ani Rada zakladatelů nepomůže - jednal ilegálně.

"John Gilbert," promluvil ženský hlas kdesi ve tmě za Johnovými zády. John Gilbert zkameněl - nedokázal vstřebat ten německý akcent neznámé, kterým mluvila i Isobel. V hlavě mu šrotovalo, s kým se dostal do křížku, ale neměl jinou možnost, než se pohlédnout a postavit se osobě skrývající se mezi stromy tváří v tvář. John Gilbert se otočil a okamžitě toho zalitoval.

"Eleno?" Žena před Johnem se křečovitě usmála a přistoupila blíže. John Gilbert nevěřil vlastním očím - byla přesnou kopií Eleny; hnědé vlasy zlehka se pohupující v nočním vánku, kulaté tmavě hnědé oči nevině a chladně na něj hledící s jistým zájmem.

"Otec Eleny Gilbertové..." protáhla žena zamyšleně a opět přistoupila o několik kroků blíže k Johnovi. Působila nemálo autoritivně a to bylo znepokojivé.

"Nesu vzkaz od Isobel a," John Gilbert se zhluboka nadechl, "a upozorňuju, že chci mít ruce čistý."

Žena se zašklebila a odhalila lesknoucí se řadu zubů. John Gilbert si mimoděk připomněl jednu z mnoha nocí, kdy na něj Isobel zaútočila a vzala si od něj násilím krev. Muž se znechuceně otřepal a pod kabátem si loktem přitiskl kůl blíže k tělu.

"Poslouchám," pozvedla žena elegantní obočí a naklonila hlavu ke straně jako nějaká divoká šelma.

"Vše je připravené," zopakoval John Gilbert udýchaně, v mysli si vybavil vážný hlas Isobel ve sluchátku. "Vše je připravené a hledaná věc je ukrytá u potomka osoby, která ti byla pravou rukou. Věc je možné ukrást pouze, když se jej její majitelka přímo nedotýká."

Žena zamyšleně našpulila rty a zatvářila se náhle jako zatoulané štěně. Kočičí chůzí se přiblížila k muži a zaujala postoj, jako by chtěla Johna políbit, avšak vše byla jen pouhá iluze, kterou na sebe přitáhla pozornost. Vše se stalo tak náhle. Žena se skřekem uvolnila svůj povýšenecký postoj a shodila Johna Gilberta k zemi.

"Já jsem Katherine." To bylo to poslední, co John Gilbert slyšel.

• • •

Stefan Salvatore hleděl na mrtvé tělo muže kolem třiceti let; ležel v ranní rosou zmáčené trávě, poklidný obličej působil jako ponořený ve spánku. Ovšem krví zmáčené hrdlo působilo jaksi nepatřičně.

Stefan si neuměl představit, jak touto informací znovu ublíží Eleně. Bylo to nekonečné kolo. Proč se špatné věci dějí v okruhu dvou kilometrů okolo Mystic Falls? A aby se soustředili jen na přítelkyni upíra? Stefan by pochopil, kdyby upíři byli skutečně ten pravý důvod - vždyť všechny ty strašné věci začaly v den, kdy se Damon vrátil. Ovšem to se stále nedalo postavit logicky k fikcím, které nastiňovaly situaci dění v minutě, kdy byl tento muž odsouzen k smrti.

Pod pokrývkou kapradin ležel John Gilbert, strýc Eleny.

Zvláštní ovšem bylo - Stefan podvědomě doufal, že mu Damon pomůže objasnit celou situaci -, čím vším byl John Gilbert vybavený. Kůly a sporýš? Ne příliš běžná výbava na procházku lesem. Muselo to znamenat jediné, John Gilbert očekával, že se s upírem setká a také jím byl zavražděn.

"Anita Blakeová je zde." Damon přiklekl k mrtvole a podrobně si z blízka prohlédl kusy rozšklebeného masa na mužově hrdle. Kousnutí se to příliš nepodobalo, ale zasvěcení věděli své. Čistá práce, pomyslel si Damon srakasticky.

"Pane Bože," vyjekla Elena, která ze vzdálenosti několika metrů konečně zahlédla tvář mrtvého. Nedokázala vstřebat pohled na svého mrtvého strýce. On je mrtvý, opakovala si nevěřícně. Marně se snažila zamaskovat slzy pod prameny svých vlasů. Je mrtvý. Vzlykla.

Stefan byl v tu ránu u Eleny a v náručí ji něžně utěšoval. Vyčítavě pohlédl na Damona, který naopak rychle pohled sklopil, aby nikdo nevěděl, že celou dobu Elenu se Stefanem žárlivě sledoval.

Damon se raději rychle zaměřil na pochody svých myšlenek. John Gilbert, jak stihl pochytit, strýc Eleny a Jeremyho Gilberta, bratr jejich zemřelého otce, také člen legendární Rady zakladatelů. Damon zašmátral mrtvole v kapsách saka a kalhot, ale nenašel žádnou peněženku, žádné doklady totožnosti. Jen na zemi vedle muže ležel ždibec sporýše a dva kůly.

Někdo si musel s Johnem domluvit schůzku a John nejspíš tušil, že se setká s upíry, zauvažoval Damon.

Ale skutečnost, že je John Gilbert mrtvý, znamenala jednu zásadní věc (místo činu navíc nenaznačovalo žádné známky souboje více lidí) - John musel jednat ilegálně mimo Radu a zřejmě spoléhal na sebe samého.

Damon zamyšleně pozvedl hlavu a mezi větvemi jehličnanů jej zaujaly rozpadlé, holé zdi a temnou gotickou propadlinou nad zemí. Na tomhle místě nebyl už nějaké to století.

"Fell's Church," vydechl ohromeně a pohledem zatěkal mezi ruinou kostela a mrtvolou. Vzpomínkami prosáklé místo přitáhlo jeho pozornost; něco jej chtělo přitáhnout do bývalé malé místnůstky zlehka se svažující pod zem, která se vždy schovávala za mosazným křížem nad oltářem. Právě z oné místnosti se dalo sejít do kobky pod kostelem a -

Damon z kleče vystartoval do stínů stromů. Tam, znělo mu v mysli dokola. Ona je tam.

Fell's Church působil za pošmourného rána nemálo nostalgicky. Kamenná zeď, jediná připomínka starého kostela, až na nízké pilíře a náznaky základů, obrůstala břečťany. Již za bílého dne na člověka zapůsobil jaksi majestátně - připomínka založení Mystic Falls.

Damon skočil do propadliny a sešel tři zvětralé kamenné schody dolů, ale zbytek schodiště byl zasypaný.

"Damone?"

Ona je tam dole. Poslední slovo lehce odeznělo, ale zanechalo za sebou jakousi mlhu. Damon zmateně obhlédl zhnilé zdi a hromadu kamení zatarasující vstup do sklepa. Nakonec vzhlédl do ustarané tváře Stefana a smutkem zbrázděnou tvář Eleny.

"Á, kruci," zasténal Damon a pracně se vysoukal z díry a usadil se na navlhlou zem. Stefan se nad svým bratrem vztyčil a nátlakem se z něj snažil vydolovat kloudné vysvětlení.

"To bylo... úúú, jsem zmatený," dostal ze sebe Damon a zaklonil hlavu vzad, aby mohl dohlédnout na rozvětvené koruny jedlí.


"Jo, to my také - říkal jsem ti, abys Elenu dovezl domů," vyčetl Stefan Damonovi. Damon nezareagoval, hlavu měl plnou spoustu dalších věcí, ale Elena vzpurně pohlédla na Stefana a zakabonila se.

"To abys mi to jako obvykle zatajil?" vyjela Elena nemálo útočně a nachvíli se zdálo, že hodila za hlavu smrt svého strýce. Stefan se odvrátil od ní i od svého bratra - zase by se pohádali jen kvůli Damonovi, ostatně jako vždy jen kvůli němu; zvlášť v poslední době.

"Chtěl jsem tě chránit," odvětil Stefan tiše.

Elena si odfrkla. "Jo a strýc by nepřišel domů - kde by mohl být? Řekl bys mi, že odjel do Austrálie lovit lastury?"

Damon znuděně protočil oči v sloup a rádoby vysíleně padl naznak do navlhlého jehličí. Věděl, že během jejich výměny názoru si jej obvykle nevšímali, tak se mohl tiše bavit. Stefan v akci, pomyslel si Damon ironicky, bezva nápad na novelu.

"... a právě proto si myslím, že -"
"Mlč, Stefane. Už mě nebaví být v ochranné vatičce, zatímco mi vymírají členové rodiny. Nemůžu jen tak sedět."
"Přesně to se od tebe očekává, Eleno."
"Ne, ty to ode mne očekáváš. Promiň, ale jestli mi hodláš neustále řídit život podle sebe, tak -"
"Tak co? Co mi provedeš? Nemůžeš se mi bránit."
"Nejsem tvůj majetek, Stefane. Až si to už konečně uvědomíš, tak přijď."

"Rozcházíš se se mnou?" vydechl Stefan ohromeně.

Elena rozhodně vydechla: "Ano."

Damon ohromeně vykulil oči a s jistými pochybnostmi sledoval vyvíjející se emoce ve Stefanově tváři. Strach, vztek, ublížení? Bratře, tvá dieta tě dohnala k úhoně! Člověk by řekl, že bychom se měli snažit přijít na kloub záhadě s Johnem Gilbertem a místo toho se mi před nosem odehraje exkluzivní rozchodová scéna.

"Ne," vydechl Stefan nakonec a v očích se mu cosi zalesklo. Tak přeci se to Damonovi povedlo, myslel si, získal si ji samými lži. Ve Stefanovi se rozhořela náhlá zášť k Damonovi; nedovolí, aby jím byla Elena bolestivě oklamána.

"Kvůli němu," procedil Stefan skrz zuby a nelítostně obdaroval už tak labilní Elenu znechuceným pohledem. "Ty jsi s ním." Stefan to neřekl jako otázku, ale oznámení.

"Co se to s tebou stalo, Stefane?" zakňučela Elena se slzami na tvářích. "Proč neustále hledáš chybu ve svém bratrovi, když je v tobě?"

Stefan skepticky přikývl. "To je to, co chce, aby sis myslela -"

"DOPRČIC, SKLAPNETE ČELIST, NEBO VÁM MÁM POMOC?!" vystartoval Damon navztekaně. "Svoje potíže si pak pro mě za mě můžete jít řešit i do manželské poradny, ale teď tady musíme vyřešit dost velkej problém!"

Elena se odvrátila od Stefana s těžko zadržitelnými slzami a trucovitě se zaměřila na Damonovu osobu. Damon si viditelně oddechl - alespoň s Elenou bude moct něco řešit. Stefan rezignovaně zakroutil hlavou a tvrdohlavě louskl po svém bratrovi zlým pohledem. Zmizel.

"Stefane!" vyjekla Elena s várkou nových slz, ale Damon ji zarazil dřív, než by se stihla rozběhnout do hlubin lesa.

"Eleno, dej mu čas," řekl Damon a sám sobě se divil, že se snaží Elenu ukonejšit. "Musí se jednoduše smířit se skutečností, že existuju, což může teoreticky trvat celou věčnost a ta je nepředvídatelná."

Elena se zašklebila. "To je ten problém."

Damon se tiše zachichotal. "Máme spoustu problémů, Eleno," usmál se a na prchlivý okamžik měl dojem, že se v Elenině tváři zamihl výraz obdivu. Damon raději zapomněl a Elena si oddechla, že jí Damon nemůže číst myšlenky. Na okamžik mezi nimi zavládlo rozpačité ticho, ale zmizelo ve chvíli, kdy si oba uvědomili, že stále jsou na půdě bývalého Fell's Church.

"Dobrá, vysvětli mi, co se stalo," povzdechla si Elena a pohledem se vyhnula vzdálenému místu, kde ležel její strýc.

Damon navázal: "Jistě - poslyš, nechtěl jsem sem běžet, prostě jsem měl pocit, jako by mě někdo lákal, volal mě... někdo mě chtěl dostat sem dolů -"

"Cože? Kam dolů?" přerušila jej Elena. Damon se pousmál.

"Bratříček ti neřekl celý příběh?" Elena sklopila pohled k zemi - samozřejmě je kvůli Stefanovi pozadu a možná se teď dozví, že všechna jeho slova slova byla lživá, aby se Elena náhodou nespolčila s Damonem. Jejich nenávist snad nezná mezí. Pomalu zakroutila hlavou.

"Kotě, rád bych ti vyprávěl celý příběh o totálním pohřbení vztahu bratří Salvatorových, ale..." Damon se odmlčel a zapátral v Elenině tváři, ve které se zračila touha dovědět se konečně pravdu.

"Neměl by ti to říct tvůj přitelíček podle své verze?" nadhodil Damon typicky otráveně.

"Aby se náhodou neprořekl, že není takovej svatoušek?" odfrkla si Elena. Damon se ušklíbl; holka si to konečně uvědomila. Zapřemýšlel se, jestli má Eleně skutečně minulost převyprávět, ale aby žila neustále v lžích?

"Co všechno víš?" Když jsem konečně s Elenou o samotě a mám možnost vysvětlit jí pravou podstatu své "nelidké" existence, proč hrát při zdi?

Elena se zamyslela a v duchu se usmála. "Do Mystic Falls přišla Katherine jako sirotek, nechali jste ji přebývat ve vašem domě a oba dva jste se do ní zamilovali. Hrála si s váma a nakonec se zabila, aby jste se sblížili a nechovali k sobě takovou nenávist jen kvůli ní."

Damon vše poslouchal se širokým úsměvem - zabila se? Stefan se asi musel hodně snažit, aby byl čistý. "Dobrá, kotě, ehm... je pravda, že se Katherine vetřela na náš dvůr jako sirotek bez rodičů. Působila velmi přesvědčivě a každý ji hned litoval. Nám učarovala, jakmile jsme ji spatřili - byla neuvěřitelně půvabná a vždycky si říkala, co ji zrovna napadlo. Se Stefanem jsme soupeřili, kdo ji dřív dostane, ale ve skutečnosti nás jen využívala, s každým si užívala zvlášť. Ona byla kočka a my dvě myši.

Když jsme se dověděli, co je zač, byli jsme vyděšení, ale donutila nás svou Sílou, abychom mlčeli. Pak nám s tím svým nevinným úsměvem oznámila, že my tři spolu budeme putovat věčností a to byl bod, kdy jsme soupeření se Stefanem přestali brát pouze jako jen bratrské hašteření. Ale Katherine se nikdy nezabila, Eleno, vše bylo trochu jinak."

"A co se tedy stalo?" vyzvídala Elena vzrušená přívalem nových informací.

"Všechno to začalo tu noc, kdy si šel Stefan promluvit se svým otcem. Zřejmě byl dost vystresovaný naším malým tajemstvím s Katherine, odjakživa byl otcův mazánek a bláhově si myslel, že jej přesvědčí, že ne každý upír je krvelačné monstrum. Já otce nenáviděl, nemohl jsem vystát jeho rádoby odpovědné názory - nechtěl jsem, aby s ním Stefan mluvil o něčem takovém, bál jsem se, že by mohl prozradit Katherine.

Stefan tehdy otce nepřesvědčil, jak jinak, ale řekl mi, že musí něco tušit. Ihned jsme společně začali spřádat plány, které měli Katherine zařídit svobodu. Chtěli jsme ji poslat do jejího rodného Bulharska, kde se jako Katerina Petrov narodila, ale odmítla. Stále věřila, že se lovcům dokáže postavit.

Ale dva týdny na to měli zakladatelé Mystic Falls pochytáno přes dvacet upírů, které chystali upálit ve Fell's Church. Katherine o útěku stále nechtěla ani slyšet a věř mi, že nás dokázala přesvědčit.

Jedno ráno byla se Stefanem v pokoji a nebudu ti ani vykládat, jak strašlivě jsem na ni žárlil. Po chvíli jsem zaslechl její bolestivý křik a v domě se strhla řvava. Běžel jsem ji na pomoc, ale zastihl jsem skupinu zakladatelů, kteří ji svázanou odváželi pryč. Odhalili ji. Viděl jsem, jak je zesláblá, jako by prožívala neuvěřitelná muka ve svém nitru. Sporýš. Otec jej musel přidávat do Stefanova pití a Katherine se napila jeho krve.

Stefan se proklínal za čin, který provedl a přesvědčil mě, abych s ním šel na cestu Fell's Creak, kudy měla projíždět vozka s Katherine. Kočího a hlídače jsme společnými silami svrhli do rozburčené řeky a Katherine vysvobodili z vozky. Vše nasvědčovalo našemu víteztví a ikdyž byla Katherine slabá, oddechli jsme si. Ve chvíli opojení radosti z štěstí pročísl noční ticho výstřel z pistole a Stefan se svalil k zemi mrtvý vedle Katherine. Zakladatelé nás našli, celou dobu fungovali jako obrana vozky. A můj otec na mě mířil. Věděl jsem, že výmluvy nemají cenu - právě jsem pomohl upírce uprchnout. Zabili mě. Oba dva jsme zemřeli pro falešnou lásku, Eleno.

O několik hodin později jsme se probudili ledabyle pohození na břehu řeky - při naší smrti v nás zbyla trocha Katherininy krve a přeměna byla započata. Nechtěl jsem se stát věčným tvorem, neměl jsem pro co žít. Chřadl jsem a smiřoval se se svojí skutečnou smrtí.

Ale večer za mnou přišel Stefan s nějakou vyděšenou dívkou. On se přeměnil. Přiznal se mi, že se neovládl a zabil našeho vlastního otce, když jej chtěl jít navštívit. Nedokázal jsem uvěřit, že by byl něčeho takového schopen. Přišel mě přesvědčit, abych také podlehl vůni krve, že je báječné být nepřemožitelným. Odporoval jsem, ale on dívku kousl. Ta vůně - byl jsem jako v tranzu, nemyslel jsem a zabil ji. Stal jsem se tím, čím jsem nechtěl a ještě hůř - můj vlastní bratr, kterému jsem vždy věřil mě donutil.

To je to, proč jsem takový. Tehdy jsem mu slíbil, že jeho věčnost bude jako procházka peklem. Neskončím to, dokud on bude existovat."

Damon skončil s vyprávěním. Cítil, jak se v něm hromadí nesnesitelná touha Stefanovi jakkoli ublížit, naštvat a zlomit jej...

Elena nehybně stála nad Damonem a vstřebávala celý příběh. Stefan jí lhal úplně ve všem. Nenávidí Damona? Bože, jak jen mohla být tak slepá? Stefan ji všechny přesvědčoval o špatnosti Damona a skutečnost je úplně jiná.

"Ale to všechno nevysvětluje, proč jsi tak najednou vyběhl sem," zašeptala Elena opatrně, aby nijak neohrozila Damonovu klidnou masku.

Damon se ladně postavil a z bundy a z kalhot si otřepával jehličí. "Říká se - ale vím, že je to pravda -, že pod kostelem je jakási kobka. Ale co to mělo znamenat, to netuším."

Damon zamířil pryč od Eleny směrem k zapomenuté mrtvole. V mysli hloubal, kam Johna Gilberta zakopat, aby zapomněl na rozpolcení z příběhu své vlastní minulosti. Ten zásadní konec Eleně ani říct nechtěl, ale nedokázal se zastavit. Znervóznilo jej, že se Eleně odhalil až tak. Nechtěl, aby viděla jeho zranitelnost.

"Damone, no tak," zavolala Elena na něj udýchaně, jak za ním klopýtala. Elena si neuvěřitelně vážila, že jí Damon příběh řekl a zmateně si uvědomovala, že jí nelhal. Vždy poznala, když si vymýšlel. Elena měla dojem, že se Damon znovu uzavřel do své rádoby drsné skořápky, ale to nesměla dovolit. Vždyť věnovala už tolik snahy k odhalení Damonovi lidskosti.

"Sakra bav se se mnou," zavztekla se Elena, když se jí Damon úmyslně vyhnul, jak hloubil pod honosným dubem hlubokou jámu.

"Měla by si spíš truchlit, než se vztekat," nadhodil Damon. Elena se zastavila a pohledem přelétla po Johnu Gilbertovi.

"Byl to sice šok, ale nikdy jsem si nebyla s Johnem blízká. Utlačoval Jennu a nikdy nebyl milý k Jeremymu." Elena nerozhodně postávala u Damona, ale nakonec to nevydržela a chytla jej za ruku. Damon ustal ve své práci a překvapeně se na ni zahleděl. Elena měla strašlivou chuť dát mu najevo, že jí může věřit, ikdyž jí mrzela hádka se Stefanem.

"Damone, vím, že nejsi takový, jakým se děláš. Ostatní možná oklameš, ale mě ne. Věř mi prosím, vážím si toho, cos mi řekl o své minulosti. Chci být tvá kamarádka."

Damon hleděl do hnědých očí Eleny a uvědomil si, že je vůl. Měl strach se před ní odhalit a ukázat jí svou zranitelnost? S Elenou se nemusí ničeho bát, ona mu důvěřuje, věří v něj. Zná jej takového, jakým se narodil. S ní konečně pociťoval to, co mu chybělo. V její přítomnost se všechny rány celily. Naklonil se blíž k ní.

Elena se ochromeně utápěla v Damonově pomněnkovém pohledu. Ano, věřil jí, dosáhla toho, čeho chtěla. Byli přátelé. Ale nyní se nedokázala vytrhnout jeho sevření, líbilo se jí, jak ji nejistě sevřel kolem pasu a toužebně sledoval její chvějící se rty, nerozhodné oči a tváře plnící se ruměncem. Podlehla jeho kouzlu a uvědomila si, že tentokrát není pod nátlakem. Instinktivě pootevřela rty pod jeho omamujícím dechem, pohledem jej utvrdila v činu.

A Damon ji políbil. Opatrně ochutnával Elenin spodní a vrchní ret, vsakoval do svých útrob její neskutečně lákavou, tělesnou vůni a Elena mu polibek opětovala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vampire´s girls..píše Damie Vampire´s girls..píše Damie | Web | 29. ledna 2011 v 17:41 | Reagovat

Tenhle díl je perfektní a ten konec ♥

2 Annie Annie | Web | 31. ledna 2011 v 15:25 | Reagovat

[1]: Souhlasím! :)) Vypadá to na další úžasnou povídku! :-)

3 ♥Maria♥ ♥Maria♥ | Web | 6. února 2011 v 18:09 | Reagovat

Nádherná povídka... :) ♥

4 Adelaide Adelaide | 23. února 2011 v 19:57 | Reagovat

Páni, suprová povídka fakt! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Copyright © 2009-2011 | Vampire-Diaries-Serial.blog.cz