FF: The Vampire Magazines: 13.kapitola (by Aranel)

14. března 2011 v 21:29 | Vampire Girl |  FF by Aranel
13.kapitola - Nechtěné přiznání

Večer, když se setmělo, tak jsem se vydala na procházku. Potřebovala jsem si utřídit myšlenky a tohle byl nejlepší způsob. Stejně bych se v penzionu nudila. Stefan odjel za Elenou a po Damonovi nebylo ani stopy, což je divný. V lese byl relativně klid. Občas jsem zaslechla houkání a to bylo asi tak všechno. Asi půl kilometru za penzionem jsem našla malou řeku. Nechtělo se mi jít dál, tak jsem se rozhodla, že se opřu o strom u řeky a budu koukat do blba. Ale když jsem došla k stromu, tak mě tam čekalo malý uvítání v podobě Damona. Je opřenej o strom a kouká neznámo kam.

"Co tu děláš?" prolomím ticho. Damon se na mě poprvý otočí a já zůstanu zaraženě stát. Tváří se pořád hodně naštvaně a na košili má nějaký fleky. Až když přijdu blíž, tak poznám krev. Chvilku si namlouvám, že je to něco jinýho a jenom se pletu, kvůli špatnýmu světlu, ale když se podívám za Damona, tak spatřím nehybný tělo.


"Sakra," syknu a jdu k tělu. Opatrně se skloním nad tělem. Je to holka. Může být o něco starší, než já. Oči má do široka otevřený. Nepochybně strachy. Snažila jsem se jí nahmatat puls, ale zbytečně. Je mrtvá. Pomalu jí zavřu oči a zvednu se. Na tohle se nemůžu dívat.
"Doufá, že sis aspoň vrznul," řeknu s nechutí v hlase a Damon se ušklíbne.
"Ber to z tý lepší stránky, aspoň zažila něco hezkýho před smrtí." Nejradši bych ho uškrtila.
"S tebou? A hezký? Musela to být noční můra," rýpnu si do něj. Nenechám se vytočit.
"Nevíš, o čem mluvíš, ale to se může změnit." Přistoupí ke mně, ale já ho odstrčím.
"Proč? Abych tady zítra místo týhle holky ležela já?"
"Tebe bych nezabil a navíc tohle byla feťačka."
"Víš, co? Klidně si hraj na tvrďáka a dělej, že tě nic nezajímá, ale tím nic nevyřešíš. Myslíš si, že jsi nad věcí? Opak je pravdou a všichni to vidí." Damon se prudce napřímil.
"Nic nevíš!" zaprská.

"Sice neznám tvůj příběh, ale za to znám příběh Anny, její matky, Emily, Stefana a teď se podrž Damone! Dokonce i samotný Kathrine!" Damon zatne ruce v pěst.
" Ty znáš Kathrine?"
" Samozřejmě, co myslíš, že ode mě chtěl Aranas?" Damon se na mě nechápavě dívá a to mě rozesměje. " Tobě to ještě nedošlo?! Aranas chtěl vědět, kde je Kathrine! A víš proč, Damone?" Zavrtí hlavou.
" Protože to byl její milenec, kterýho následně odkopla. Chtěl se jí pomstít. A není sám. Takových upírů, jako on běhá po světě stovky."
" Lžeš!"
" To nemám za potřebí," odpovím klidně. Damon je vzteky bez sebe. Ano, věděl, že Kathrine nebyla uvězněna v hrobce, ale asi nepočítal s tím, že si užívala dál bez něho, Zatímco on se trápil a snažil se jí najít.
" A kde je?" Naše pohledy se střetnou. V jeho očích spatřím touhu a vztek.
" Damone, já se nikdy nepletu mezi upíří záležitosti. Proto se mi někteří upíři svěřují. Protože já jsem tzv. neutrální pole. A navíc, i kdybych ti to řekla, tak bys ji nenašel." To si opravdu myslí, že Kathrine neví, kde je Damon a Stefan? Ve skutečnosti to ví až moc dobře. Její moc je den ode dne větší. Když Damon neodpovídá, tak se otočím k odchodu. Vůbec se mi tady nelíbí. Připadám si, jako kdyby se na mě ta holka pořád dívala.
" Ale něco mi říká, že se brzy setkáte," zašeptám si spíš pro sebe, ale vím, že mě slyšel i Damon.
Když jsem se vrátila do penzionu, tak tam ještě nikdo nebyl, proto jsem se rozhodla, že se naložím do vany a budu si užívat tuhle krásnou pohodou chvilku. Dala jsem si tam spoustu pěny a vzala si knížku " Znamení kříže" a dala se do čtení.
Málem jsem upustila knížku do vody, když někdo vtrhl bez zaklepaní do koupelny. Já káča, jsem se zapomněla zamknout. Moje chyba. Naneštěstí to byla Elena.
" Jaký byly nákupy?" Elena se málem rozmázne na podlaze.
" Promiň, nevšimla jsem si tě."
" V pohodě," usměju se a dál čtu knížku. Elena si přišla jenom umýt ruce.
Během minuty do koupelny vběhne i Stefan. Bože, to mi děláš naschvál. Ještě že tady mám tolik pěny. Jde mi vidět jenom hlava a ruce, jak držím knížku.
" Eh, jdu si jenom umýt ruce."
" Proboha, co to tam dole děláte?"
" Já jsem jedla větrník, ale lekla jsem se Damona, když vešel do domu. Větrník by skončil na zemi, kdyby ho Stefan nechytl," začne vysvětlovat Elena. Oni měli větrník a mě nedali? Zákusek jsem už neměla aspoň rok!
" Až se umyjete, tak zas sebou zavřete, než-" Do koupelny vejde Damon.
" - než sem přijde Damon?" zeptá se Elena. Pozor změna! Damon si nešel umýt ruce, ale vysprchovat. Nutno podotknout, že to už potřeboval. Byl od bahna. Nejspíš zakopával svoji " milenku".
" Lidi, všimli jste si, že se tady koupu?!" Všichni tři se u umyvadla v klidu dohadovali, zatímco já se tady koupu! Co je to za bordel?
"Jo, promiň. Už jdeme." Elena odtáhne pryč Stefana, který se vražedně kouká na Damona. Asi mu došlo, co Damon dělal dneska večer.
" To platilo i pro tebe," dodám, když se Damon ani nehne.
" Tohle já náš penzion, takže nechápu, proč bych měl odcházet."
" Dobře, tak mi podej osušku." Nevíte, proč mám pocit déja vu?
" Ne," zašklebí se.
" Prosím."
" Teď se nesměješ, co?"
" Podrž to." Hodím po něm knížku. Potom v klidu vylezu z vany a dojdu si pro osušku, kterou si omotám kolem těla. Kdo se směje teďka, co? Vytrhnu mu knížku z ruky.
" Chceš nechat vodu?" Ukážu směrem k vaně. Damon se nezmůže ani na slovo, jenom na mě čumí s pusou do kořán.
" Takže ne." Vytáhnu špunt z vany a s úsměvem na rtech odejdu pryč z koupelny. Teprve v pokoji si uvědomím, co jsem udělala za kravinu! Pane Bože! On mě viděl úplně nahou! Zrudnu až po kořínky vlasů- to brzo. Rychle se obleču do krátkých kraťasů a černýho trička s krátkým rukávem a jdu za Stefanem a Elenou do obýváku.
" Na co koukáte?" Elena byla opřená o Stefana, který jí hladil ve vlasech.
" Vdáš se, a basta! "
" Co jsem provedla?" zeptám se zděšeně.
" Nic, to je název filmu."
" Můžu vás obtěžovat svoji přítomností?"
" Jasně," usměje se Elena. Sednu si na druhou stranu gauče. Něco mi říká, že by Elena nebyla nadšená z toho, kdybych si sedla na Stefana...Ale za zkoušku by to stálo.
Asi v půlce filmu se začalo kazit ovzduší. Příčinou byl Damon, který se rozvalil na gauči mezi mnou a Elenou. Proč si, ten hňup, nesedne někam jinam? Na co jsou tady ty křesla? Na to, aby se na ně prášilo?
" Ještě, že seš tak malá, jinak bychom se sem nevešli," zasměje se mi Damon.
" Co? Sto šedesát je normální výška!"
" Možná, tak ve středověku." Naštvaně mu dám pěstí do ramene- myslím, že to víc bolelo mě, než jeho.
" Co mě to tady lechtá?"
" Nemůžete být chvíli zticha?" zabručí Stefan.
" Slyšíš? Drž zobák," syknu potichu na Damona.
" Vy jste se hledali, až jste se našli!" pousměje se Elena.
" Já jsem ho nehledala, spíš jsem o něj zakopla," ukážu se smíchem na Damona, který se tváří dotčeně.
" Ale kdo tě z tý země zvedl, hm?"
" Moje ruce, ještě teď jsou otlačený!"
" TICHO!!!" zakřičí z ničeho nic Stefi.
"Křičí takhle i v posteli?" zeptám se potichu Eleny. Elena s Damonem vyprskne smíchy, ale Stefan popadne polštář a začne mě dusit.
" Nemáš se za co stydět!" křičím mezi přestávkami na nadechnutí.
" Pst, už přišel na to, že má jinýho," zavolá najedou Elena. Stefan po mě ještě hodí polštář a jde zpátky za Elenou. Chvíli jsem děj filmu pozorovala, ale potom jsem začala být unavená. Začala jsem usínat. V duchu jsem si snad stokrát opakovala, že se musím zvednout a jít spát nahoru, ale tělo mi vypovědělo službu.
" Nechceš jít spát nahoru. Z gauče tě budou bolet záda," informuje mě Elena, když si všimne, že skoro spím.
" Už jdu," zahuhlám. V duchu jsem už nahoře v mý posteli, ale tělo nějak zaostává.
" Chceš tam odnýst?" zeptá se Damon. Jindy bych protestovala, ale dneska jsem, tak líná, že se radši nechám odnýst. Zvednu k němu ruce, abych mu naznačila, že chci. Pochopil. Že by hlavu neměl jen na to, aby mu do ní nepršelo?
" Dobrou," rozloučím se. Damon mě donese do pokoje. Jakmile se mi hlava dotkne polštáře, tak spím, jak dřevo.
Všechno začalo nevině. Šla jsem od Anny do penzionu a u toho si broukala nějakou melodii.Měla jsem dobrou náladu, protože jsem slavili Anniny narozeniny.Všechno probíhalo v klidu, dokud jsem neuslyšela ty hlasy.
" Kde jsi je nechala?" Pořád jsem nechápala koho.
" Vím, co ti dělali."
" Všichni to vědí a taky ví, co jsi provedla."
" Tak řekni, jak se mají rodiče?" Teď už se ten hlas smál. Pořád dokola se mě ptal na to samý a já z toho byla zoufalá. Klekla jsem si na zem nasáklou vodou a zakryla si uši. Nepomohlo to. Naopak hlas zesílil.
" Bojíš se to říct? No, tak řekni to. Jsi nula!" Po tváři mi začali téct slzy. Vzpomínky se draly na povrch a s nimi i strach. TEN strach, který jsem nepocítila, už tak dlouho.
Hlas se pořád smál a mě to dovádělo k šílenství.

"Zabila jsem svýho otce, stačí?!" rozkřičela jsem se na plný kolo a posadila se na posteli. Teprve teď jsem si uvědomila, že to byl další špatný sen. Bohužel v pokoji byl i Damon, který se tvářil víc, než překvapeně. SAKRA!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Áňa Áňa | Web | 14. března 2011 v 21:35 | Reagovat

Pěkný blog :)

2 avonlea avonlea | Web | 14. března 2011 v 21:37 | Reagovat

úžasný blog a ešte úžasnejší lay :)

3 twilightgirl twilightgirl | Web | 18. března 2011 v 18:05 | Reagovat

wow skvělá kapitola těšim se na další pls napsala bys mi ař sem dáš 14

4 NJK.Girl NJK.Girl | Web | 13. dubna 2011 v 18:16 | Reagovat

woow!!... KDY BUDE POKRÁČKO?? ... :-) ... prosím, až ho sem dáš, dala bys mi vědět na můj blog??.. děkujuu!!! :-)

5 akmaK akmaK | 15. dubna 2011 v 21:45 | Reagovat

Prosím, kdy bude 14. díl????? Prosíííím!

6 akmaK akmaK | 15. dubna 2011 v 21:46 | Reagovat

Omlouvám se, za ten vyděšený smajlík. Ten tam nemá co dělat.Nevím, jak se mi tam dostal. Patří tam tento smajlík :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Copyright © 2009-2011 | Vampire-Diaries-Serial.blog.cz