FF: The Vampire Magazines: 14.kapitola (by Aranel)

23. dubna 2011 v 10:50 | Vampire Girl |  FF by Aranel
14. kapitola - Nedělej Zagorku!

" Tak ty jsi zabila svýho otce? A to jsem si myslel, že jsi malá, nevinná holčička. Tý jo, já mám konkurenci," začne Damon žvatlat pátý přes devátý.
" A proč jsi ho zabila?" Mít u sebe zbraň, tak ho odprásku, jako krysu.
" STEFANE!" Čím dál tím lepší. Během minuty do pokoje vběhne Stefan i s Elenou. Nechce třeba zavolat celý městečko?
" Představ si, že tady nejsi jediný otcovrah!" Damon má druhý Vánoce, za to Stefan se tváří, jako když ho polijete studenou vodou. Elena asi zapomněla, jak se dýchá, a já zvažuju možnost, že bych vyskočila oknem.

" Ty jsi zabila svýho otce?" Ještě jednou se mě na to někdo zeptá, tak ho umlátím noční lampičkou, která leží po mý pravici.
" Zrovna ty se tak ptej! Ty jsi to udělal taky!"
" Ale já jsem to nechtěl udělat," začne se bránit Stefan.
" A to si myslíš, že já jo? Že jsem se jednoho dne probudila a řekla jsem si: Dneska je hezky, tak proč nezabít otce? Udělala jsem to v sebeobraně!" Na Damonovi je vidět, že jsem ho zklamala. Elena si trochu oddychne.


" Cítím se trapně. Já svýho otce nezabil," povzdychne si Damon a Stefan mu dá pěstí.
" Uklidněte se, jo? Myslím, že teď je načase, aby jsi nám všechno řekla," řekne vítězoslavně Elena.
" Až ráno, jo? Nechte mě aspoň vyspat." Nic. Nikdo se ani nepohnul, Jenom na mě čumí a já čekám, kdy někomu ukápne slina.
" Aspoň naznač!" nedá se odbít Elena.
" Otec zabil matku, já otce. Jsem to, ale ideální rodinka, že?
A teď jděte. Ráno vám to dopovím." Elena, ač nerada, opustila můj pokoj. Stefan, jako věrný pejsek šel za ní. Takže zbývá jenom Damon, který se až moc pohodlně usadil na židli.
" A jak jsi ho zabila? Umlátila jsi ho lopatou, nebo jiným předmětem?" Zatnu ruce v pěst. Mělo mi dojít, že mě nenechá na pokoji. Damon se vyžívá v tom, že jsem udělala něco špatnýho a nehodlá mi to zpříjemnit. A koho to překvapuje? Jestli to někoho z vás překvapilo, tak si dejte přes držku.
" To já jen, abych se dozvěděl nějaký nový triky," zasměje se Damon a já to už prostě nevydržím. Vyskočím z postele s úmyslem dát mu pěstí, ale opět se mi to nepovede. Damon tušil, že vypěním, tak uhnul. Samozřejmě, že jsem, já tele, ztratila rovnováhu a málem se roztřískala o stůl. Naneštěstí tam seděl Damon, tak mě chytil.
" Na vraha nic moc," zakroutí rádoby zklamaně hlavou.
" Damone, drž laskavě hubu!" zavrčím přes zatnutý zuby. Damona to, ale rozesměje ještě víc. Využiju momentu překvapení a dám mu pěknou facku, až to mlaskne. Kdybych tušila, že mi to takhle vyjde, tak mu dám pěstí. Damon se na mě překvapeně podívá.
" Moc nečum," ušklíbnu se, když si všimnu jeho výrazu.
" Neměla by sis takhle dovolovat. Mohly by mi ujet nervy."
" Odkdy mají nervy kolečka?" začnu si z něho dělat srandu, což byla asi chyba. Prudce mě odhodí na postel. Uf, aspoň, že do pěkkýho. Už jsem se viděla na podlaze.
" Moc si se mnou nehraj, nebo si začnu hrát já s tebou," tajemně se usměje. Bojím, bojím.
" Damone, ale ty si se mnou hraješ už dávno, stejně jako já s tebou," musím se zasmát. Naše hra začala v momentě, kdy jsem se poprvý uviděli.
" Tak ty si se mnou hraješ?" začne se smát, jako kdybych mu řekla nějaký super vtip.

" Jo," zaculím se.
" Dokaž to." Musím se pro sebe usmát. Napadá mě možnost, jak dosáhnout svýho, ale ještě nevím, jestli se mi to vyplatí. Možná to zkusím, ale někdy jindy.
" Damone, jsem unavená. Promluvíme si ráno, jo?" povzdechnu si unaveně. Chci se konečně vyspat.
" Klidně si spi, ale já odtud neodejdu, dokud se to nedozvím. Budu do tebe, tak dlouho valit blbosti, dokud mi to neřekneš." Triumfálně se usměje a rozvalí se na moji postel. Malá komplikace, která se dá lehko vyřešit.
" Takže tady zůstaneš, klidně celou noc, jestli ti to neřeknu?"
" Přesně a budeš mě prosit, abych si tvůj příběh poslechl."
" Tak jo," ušklíbnu se.
" Dobrou noc a nedělej tady žádný prasárny," řeknu se smíchem a začnu odcházet z místnosti. Damon mi, ale zastoupí cestu.
" Tak to tede ne!"
" Tak to teda jo."
" Když se přese mě dostaneš, tak prosím." Opře se o futra. Zkouším to zleva i zprava, ale nemůžu projít. Že bych vyzkoušela svoji novou hru? Jmenuje: Jak svést Damona.
" Ale no ták, přece bys mi nebránil," pousměju se. Přistoupím k Damonovi a levou rukou si ho k sobě přitisknu. Pravou rukou mu zajedu pod tričko a začnu ho hladit na vypracovaným bříšku a postupuju výš- nebojte níž nezajedu( ani na to nemyslete, vy úchylové!). Mezitím na něj házím jeden pohled za druhým. Prvně "psí kukuč", který později nahradím pohledem " vem si mě". Viditelně to zabírá. Damon se už neupírá o dveře, ale drží mě v náručí- což je docela problém. Podle plánu jsem ho měla zaměstnat, to se taky povedlo. Ale neměl mě objímat, jak teď uteču? Myslím, že je čas stáhnout se. Jinak mě přefikne.
" A ty, že jsi pana?" zakroutí hlavou Damon.
" Ne, orel." Tímhle jsem asi zabila svoji poslední možnost dostat se z pokoje. Pustím Damona a jdu si lehnout.
" Tak do postele, jo? Už? Nejdeš na to nějak rychle?" cupitá za mnou. To si myslí, že ho pustím do MÝ postele? Tady někdo, jako malej spadl na hlavu a odnesl si celoživotní následky- v případě Damona i posmrtné následky.
" Na to zapomeň," zavrčím, když ho vidím, jak se snaží lehnout vedle mě. Sedne si na kraj postele a začne se tvářit, jako neviňátko. Jo, to by mu šlo. S povzdechem se na něj podívám. Damon trochu pookřeje, protože si nejspíš myslí, že má vyhráno, ale to se plete. Zívnu a skopnu ho z postele. Tohle očividně nečekal. Jelikož seděl jenom na krajíčku, tak to nebyl žádný problém. Ale rána to byla pěkná. Doufám, že se hlavou nepraštil o roh nočního stolku. Kdo by potom uklízel tu krev? Na mě se nekoukejte.
" Au, za co?"
" Dobrou," otočím se na druhou stranu a snažím se usnout. Damon na nic nečeká a vleze si za mnou pod peřinu.
" Tak řekneš mi to?" začne otravovat asi po pěti sekundách.
" Ráno," zamumlám.
" Představ si, že je ráno."
" To se nedá."
***o hodinu později***
" Nedělej tady Zagorku a vyklop to," říká mi snad po stý Damon. Jeho otázky zcela ignoruju, už asi půl hodiny. Došla jsem do takový fáze, že se možná i rozbrečím.
" Uhm," zahuhlám. Začíná mě bolet hlava z nevyspání. Jsem tady týden, nebo jak dlouho, a dohromady jsem mohla naspat takových třicet hodin.
" Snad bys nespala?" zasměje se Damon. Otočím se na druhý bok, abych na něj viděla. V klidu leží vedle mě a na tváří má ten svůj ironickej výraz.
" Co chceš za to, když sklapneš?" zamručím otráveně.
" To ty víš."
" Něco jinýho," zahuhlám a Damon se rozzáří," kromě sexu," dodám. A je po úsměvu.
" Ty jsi vážně hrozná. Víš, co by jiný za to daly?"
" Svůj život?" zeptám se ironicky. Dneska večer jsem se přesvědčila, že je to pravda.
" Csss, a to jsem ti chtěl odpustit zítřek. Ale jak to tak vypadá, tak zítra budu ještě tvůj pán." Strč si to tam, kam slunce nesvítí a dej mi konečně pokoj.
" Tak řekneš mi to?"
" Proč čekat do rána?"
" Nebo chceš dělat něco jinýho?"
" Mám si vysvléct?"
" Neboj, myl jsem se, takže žloutenku nechytneš."
" Ty spíš?" zeptá se nakonec zděšeně, když si všimne, že mám zavřený oči a vůbec ho nevnímám.
" Hej." cítím, jak se nadzvedl na loktech.
"Nespi," začne se mnou třást. A DOST! Prudce se posadím na posteli a Damon omylem jednu chytne. No co, nemá na mě tak blbě čumět a ještě k tomu z blízka.
" Pojď," chytnu ho za ruku a dotáhnu ke dveřím Stefanova pokoje. Aspoň budu mít pokoj. Zaklepu na dveře a zaberu za kliku. Žádná odezva a dveře jsou navíc zamčený.
" Hej, o dítě se snažte někdy jindy. Teď vám jdu říct, jak to bylo s fotrem, nebo Damona zabiju," začnu bušit do dveří. Moje intuice byla správná. Stefan měl na sobě jenom kalhoty a Elena jeho košili, jinak byla zakrytá pod peřinou. Když jsme u toho oblečení, tak si právě uvědomuju, že tu běhám jenom v tričku a tangách. SHIT! Teď už je každopádně pozdě. Ujistila jsem se, že mi tričko zakrývá zadek. Uf, díkybohu.
" Za to poděkuj Damonovi," ukážu prstem na Damona dřív, než mě Stefi stihne seřvat, že jsem mu zkazila " šup sem, šup tam". S Damonem se nahrneme do Stefanova pokoje.
" Vezmu to hopem, ať vás tady neunudím. Bydleli jsme ve starým mlýně, asi dva kilometry od nejbližší vesnice. Moje matka byla pořád v lihu, takže si ani pořádně neuvědomovala, že má dceru. Otec byl policajt. Navenek vypadal, jako normální chlap. Všichni ho měli rádi. Byl to pro ně, takový milý, hezký, vtipný a charizmatický chlápek, který by se pro druhý rozdal. Ale když večer přišel z práce domů, tak jsme s matkou měli čest poznat jeho druhé "já". Hrozně rád si na nás vybíjel zlost. Prvně to nebylo, tak hrozný, ale když mi bylo sedm, tak přitvrdil. Ani do školy jsem nemohla nastoupit, protože jak řekl otec: "To tele spadlo ze schodů a zlomilo si žebra." To tele by si žebra, ale nezlomilo, kdyby do něj někdo nestrčil a pod schody do něj nezačal kopat. Hm, ale to jsem odbočila od tématu. Když mi bylo devět, tak to otec přepískl. Uhodil matku, tak silně, že spadla na zem a uhodila se o hranu stolu. Viděla jsem, jak se otec sklání nad matkou a snaží se jí nahmatat puls. Potom zvedl hlavu a mě to bylo jasný. Umřela. Ale v jeho pohledu jsem četla ještě něco jinýho. Smrt. Moji smrt. Na nic jsem nečekala a vzala nohy na ramena. Věděla jsem, kdy si schovává svoji služební zbraň. Mockrát jsem ho viděla, jak s ní střílí na terč. Věděla jsem, jak ji použít..." nechám větu nedokončenou. Zbytek je lehký si domyslet.
" To je mi líto," vzpamatuje se, jako první Elena.
" Není co," ušklíbnu se," můžete vesele pokračovat v předešlé činnosti. Já jdu spát," poslední slovo zdůrazním a významně se podívám na Damona.
" Ještě jedna otázka," zastaví mě mezi dveřmi Stefan," co jsi dělala potom?"
" Ještě ten den přijel známý na návštěvu, když viděl, že oba moji rodiče jsou mrtvý, tak zavolal policajty. Prokázalo se, že jsem to udělala v sebeobraně. Ten známý si mě vzal k sobě. Jelikož to byl novinář, tak pořád cestoval a já sním."
" A kde je teď?" zeptá se ještě Elena.
" Před dvěma lety ho přejelo auto," pokrčím rameny. Ne, že bych Johna neměla ráda, ale byl to debil. Nic mi nedovolil a navíc to byl hroznej cholerik a egoista.
" Jestli teď někdo řekne, že je mu to líto, tak se neznám," vyhrožuju.
" Tak dobrou," řeknu dřív, než si někdo vzpomene na nějakou otázku. Nerada mluvím o svý minulosti a není se čemu divit. Stála za prd. Ale poslední dva roky byly super. Hodně jsem cestovala s Annou, Lexi a Emmou a spoustou dalších magorů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 NJK.Girl NJK.Girl | Web | 7. května 2011 v 10:46 | Reagovat

ty tvoje hlášky mě jednou rozsekaj :DDDD máš úžasnej talent na psaní, u téhle tvé ffky se nemůže nikdo nudit :DD ... eej, fkt super... :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Copyright © 2009-2011 | Vampire-Diaries-Serial.blog.cz