FF: The Vampire Magazines: 15.kapitola (by Aranel)

19. května 2011 v 19:09 | Vampire Girl |  FF by Aranel
15. kapitola - Myslíte si, že jste měli špatný den? Dovolte, abych se zasmála

"Třikrát vodku," zahuláká nějaký chlápek. Automaticky začnu nalívat. Dneska jsem první den v práci. Je to docela sranda. Přišli se podívat Elena se Stefanem, Bonnie, Caroline, Matt, Jeremy, Anna a dokonce i Damon se tu někde poflakuje. Jediný, kdo nevypadá moc nadšeně je Stefan. Elena se zliskala, až to pěkný není... Ale je sní hrozná sranda.
"Co děláš po práci, kotě?" nakloní se přes bar nějaký individuum.
"S tebou určitě nic," strčím do něj a on spadne zpátky na barovou židličku. Čím víc se blížila půlnoc, tím víc takových " úžasných" nápadníků jsem měla. Ze začátku mi je Stefan pomáhal odhánět, ale asi ho to už omrzelo. Popravdě mě už to taky leze na nervy. Ale žádný skandál si nemůžu dovolit, jinak bych si mohla začít hledat novou práci.

"Zelenou," zakřičí další chlap, který si právě sedl za bar. Ten chlápek se mi vůbec nelíbí. Pořád se na mě nějak divně dívá, a když před něj postavím panáka, tak v zírání vesele pokračuje dál. Radši se jdu věnovat práci. Na úchyly teď není čas.
"Šau, rumíček," začne na mě cenit zuby Elena. Ještě dva panáky a domů se bude muset plazit.
"Na, tady máš vodu," strčím před ni sklenici s vodou a Stefan mi málem začne líbat nohy. Elena se na skleničku začne šklebit.
" A jestli se ti udělá špatně, tak jdi ven," dodám, když si všimnu jejího obličeje, který začíná zelenat. Stefan bez dalšího vyptávání čapne Elenu a sklenici vody a utíká s ní před bar.


" Hej, Darren! Skoč ještě dozadu pro led, prosím!" zařve na mě Tom alias můj kolega za barem.
" Jasný," zařvu na něj zpátky. Zítra nebudu moct mluvit. Odběhnu dozadu do skladu, kde by měl být led. Nijak nechvátám. Do toho blázince se mi moc nechce a Tom to tam beze mě chvíli vydrží.
" Nebojíš se tady, tak sama?" uslyším za sebou hlas. Když se otočím, tak uvidím toho chlápka, který si objednal
Zelenou a pořád na mě čuměl. Bože, za co?
" Ne, a vy byste měl odejít. Tady je to jen pro zaměstnance," řeknu v klidu.
" Přeci bys mě nevyhodila? Co si takhle užít?" Kašlu na led. Když se ke mě ten chlápek začne přibližovat, tak po něm mrsknu kýbl na led a zdrhám.
" Dračice? Aspoň nebude nuda." Naneštěstí jsem byla blízko východových dveří. Prudce jsem do nich vrazila a otočila se na toho chlápka, abych zjistila jaký mám náskok. No, náskok byl dobrý, dokud jsem nezakopla o práh dveří. Takže jsem se rozplácla na zemi a můj pronásledovatel z toho měl hroznou srandu.
" Klanět se mi nemusíš," zasměje se a prudce mě zvedne ze země a opře mě o protější stěnu. Teď mě docela sere, že jsem si ostříhala nehty. Ani vyškrábat oči mu nemůžu! Snažím se ho zkopat do kuličky, ale pevně mě sevře v náručí.
" Pusť mě, ty kreténe!" Házím sebou, jako kapr na souši a dokonce si tak i připadám. Bezmocná. Nevím proč, ale začnu plakat. Co se to se mnou děje? Už vím! Mám dostat krámy. Ale mezitím, co tady filozofuju o ženských problémech, tak zjistím, že mi ten chlap roztrhl tričko. Díkybohu za kalhoty. Já jsem věděla proč si nebrat sukni.
" Au, nech mě!" zakřičím, když mě začne tahat za vlasy. To mi je chce vyrvat, nebo co?
" Klid kočičko," zašeptá mi do ucha a mě se z něho udělá špatně. Cítím, jak se mi snaží rozepnout knoflík od kalhot, ale díky mýmu házení se mu to nedaří, zatím. Neubráním se vzlyku. Blbý krámy! Seber se holka. Na důkaz mých slov jsem posbírala všechnu sílu a praskla ho loktem. Kam to nevím, ale určitě to bolelo, bohužel to nestačilo na to, aby mě pustil. Pak jsem ucítila náraz a byla jsem volná. Netušila jsem, která bije. Když jsem zvedla hlavu, tak jsem uviděla toho chlápka, jak leží na zemi a někdo se nad ním sklání.
" Damone?" zeptala jsem se zmateně. Nejspíš by toho chlapa zabil, kdyby nepřiběhl Tom.
" Darren jsi v pohodě?" zeptal se mě Tom. Slabě jsem kývla a postavila se. Tom přešel za Damonem a společně o něčem diskutovali. Potom Damon někam odešel s telefonem v ruce. Přešla jsem za Tomem, který hlídal toho magora.
" Šel zavolat policii," řekne, když se u něho zastavím," vážně jsi v pohodě?" zeptá se nejistě, když uvidí, jak si utírám slzy.
" Jo v pohodě. Skočím si na záchod a pak půjdu na bar."
" To nemusíš, když řekneš šéfovi, tak on tě omluví."
" Ne, já chci. Aspoň se odreaguju."
" Tak, jo. Ta chvíli za tebou přijdu."
Na záchodě jsem se trochu upravila a došla pro ten led. Tentokrát jsem se nezdržovala, ale rychle šla k baru. Během půl hodiny se přidal i Tom.
" Už ho odvezli," usměje se na mě.Zbytek noci proběhl v pohodě. Sem tam mě někdo pozval na skleničku, nebo na rande. Všechny jsem slušně poslala někam. Šéf se mi po službě omluvil za " komplikace" a řekl, že uklidí za mě. Samozřejmě, že jsem se nebránila a zdrhla dřív, než si svoji nabídku rozmyslí.
****
Kdybych řekla, že se nebojím jít sama v noci lesem, tak bych lhala. Byly čtyři hodiny ráno, sice ještě byla tma, ale brzy se začne rozednívat.
Ještě z večera jsem měla pocuchaný nervy, takže když jsem uslyšela nějaký zvuk, tak jsem zrychlila krok a přála si být, co nejdříve doma. Mezitím, co jsem šla lesem, tak jsem přemýšlela o tom, co se dneska stalo. A hlavně o tom, jak jsem blbá! Totálně jsem zpanikařila a vůbec mě nenapadlo použít svoji moc! Ale možná, že je to dobře. Kdybych ji použila, tak by tomu chlapovi došlo, že něco není v pořádku. A vymazat paměť neumím. Ale mohla jsem najít Stefana, nebo...hm, stejně je to jedno. Vyřešilo se to? Vyřešilo. To je samý " kdyby".
Přidala jsem do kroku, abych byla, co nejdřív v penzionu.
" Áaaaaa!" S křikem se sesunu na zem. Mám pocit, jako kdyby mi někdo usekl nohu. Se slzami v očích začnu hledat příčinu tý hrozný bolesti. Nahmatám nějaký předmět, který se mi zahryzl do nohy a vůbec se za to nestydí! Šáhnu do kapsy od kalhot a vylovím z ní mobil, abych si mohla posvítit. SHIT! SHIT! SHIT!
S povzdychnutím se opatrně postavím na nohy. Teď už vím, co je příčinou tý bolesti. Šlápla jsem do pasti! Kterej blb tady chytá medvědy, nebo nějakou jinou havěť? Já se snad zblázním. Po jedný noze dopajdám ke kolíku, na kterým byla připevněna past. Hm, to bych musela sníst ještě hodně špenátu, než bych to vytáhla ze země. Chtěla jsem se opřít o kmen stromu a nějak vyřešit tuhle blbou situaci, ale zakopla jsem o ten blbej kolík! Fakt vemeno! Už ani nemám slov. Ale nejvtipnější na tom je, že jsem se hlavou třískla o pařez! Jediný pařez v okolí a já se trefím! Americká armáda by mě měla najmout, jako odstřelovače. To by bylo mrtvejch a ani mířit bych nemusela. Svět okolo mě zčernal a já jsem tam, jako vyvrženej vorvaň zůstala ležet.
Když jsem se probudila, tak už svítalo. Nebojte žádný princ na bílým koni mě nezachránil. Jedině kdyby byl můj zachránce zajíc, který okolo mě splašeně běhá a čichá. Všimnu si, že jsem ztratila docela dost krve, což není dobrý. Musím začít něco dělat, nebo tu zemřu s tím pošahaným zajícem. Nevím, jak dlouho jsem byla mimo, ale podle vycházejícího slunce moc dlouho ne. Je načase zavolat prince na bílým koni. Začnu projíždět seznam kontaktů v mobilu a vybírám příhodnýho zachránce. Potřebuju někoho, kdo by mě co nejrychleji dopravil do nemocnice. Výběr se mi zúžil na dva uchazeče. Damon a Stefan. Damona jsem, ale hnedka zavrhla. Jen, co by spatřil tu kaluž krve, tak by bylo po mně. Takže Stefi, vyhrál jsi konkurz.
" Ahoj," zašeptám do mobilu. Kdybych mluvila nahlas, tak bych se asi rozbrečela.
" Čau, jsi v pořádku? Damon říkal, že jsi měla nějaký problémy! Kde jsi?" Po tváři se mi skutálí slza.
" V lese. Omylem jsem šlápla do pasti na medvědy a potřebuju odvést do nemocnice." A rychle!
"Cože jsi?"
" Na to není čas. Po cestě sem sežer, co nejvíc veverek. Je tu krve, jak z vola." Na druhý straně telefonu bylo slyšet zaváhání.
" Prosím! Moc to bolí!" začnu fňukat. beztak mi Damon hodil něco do pití.
" A kde přesně jsi?" Mezi stromy?
" Šla jsem do penzionu, ehm, na sever." Teda doufám, jestli jsem se někde ztratila, tak si můžu vykopat hrob.
" Za chvíli jsem u tebe." Zavěsí
a já se zase zhroutím na zem. Co teď? Počítat ovečky? Spíš zajíčky. Teď přiběhl druhej. Za chvíli tu bude tolik zajíců, že se přes ně Stefan ani nedostane.
" Darren," uslyším, jak na mě někdo volá. Unaveně zvednu hlavu. Myslela jsem si, že za mnou jde Stefan, ale uviděla jsem Damona.
" Kde je Stefan," zeptala jsem se zmateně. Volala jsem jemu, nebo ne? Už v tom mám guláš.
" Dlouho se nekrmil. Sloupl by tě k svačině dřív, než bys stihla říct jediný slovo," zasměje se. Mě to moc vtipný nepřijde. Damon vytrhne kolík ze země a i s řetězem mi ho dá do ruky. Potom mě vezme do náruče a rychle se mnou utíká do nemocnice. Takže můj život závisí na vyšinutým upírovi? Čím dál tím lepší.
Nevím, jak jsme se dostali do nemocnice. Uvědomuju si jenom hlasy okolo mě. Při cestě jsem byla napůl v bezvědomí. V hlavě mi třeští a netoužím po ničem jiným, než po klidným spánku. Najednou jsem ucítila, jak mě Damon pouští.
" Co?" zašeptala jsem a otevřela oči. Damon mě posadil na jedno z těch nemocničních lehátek.
" To bude v pořádku. Jsem doktor Niderman," přiběhl ke mně muž staršího věku. Odněkud se vynořily dvě sestřičky a někam mě vezli. POMOC! Já tam nechci, vraťte mě zpátky do lesa. Určitě těm zajícům chybím!
" Sem nesmíte," uslyším sestru, jak volá za Damonem. Bohužel nevím, kdo spor vyhrál, protože jsem omdlela.
Když jsem se probudila, tak už byla tma. Ležela jsem v dvojlůžkovým pokoji, ale sousední postel byla prázdná. Aspoň mě nebude rušit sousedovo chrápání. Na pravý ruce jsem měla připevněnou nějakou hadičku a pravou nohu jsem měla nějak těžkou. Když jsem nadzvedla peřinu, tak jsem uviděla sádru. Levá noha vypadala oproti tý pravý, jako chcípák. Bez váhání jsem vytáhla hadičku. Ne, nejdu se zabít, ale potřebuju na WC. Kousek od postele byly berle. Opatrně jsem se posadila. Zatočila se mi hlava. Nicméně jsem to ignorovala a pomocí berlí jsem se dopravila na záchod.
Ale na cestě zpátky nastala komplikace v podobě rozzuřený sestřičky, která právě vešla do dveří.
" Okamžitě si lehněte! Máte otřes mozku. Zavolám doktora!" začala na mě vřískat sestřička a já jsem na ni jenom zmateně zírala. Vždyť neumírám, a kdybych omdlela, tak se zase zvednu, ne? Naštvaně se ke mě přižene. Když poodstoupí ode dveří, tak si všimnu, že tam stojí ještě další tři osoby. Není těžký uhodnout, kdo mě navštívil. Elena byla ještě zelená, nejspíš má ještě pořád kocovinu, Stefan se na mě smutně usmíval a Damon? Těžko říct. Z jeho tváře se nadalo nic vyčíst.
" Vy jste si vytáhla tu hadičku?" zeptá se mě ještě víc naštvaně sestra.
" To nepopírám, ale-" Sestra mě gestem zastaví, čímž mi dá najevo, že není zvědavá na můj názor. To potěší. Začala mi říkat něco o nějaký tekutině v tý hadičce, ale já jsem byla poněkud mimo. Zase se mi zatočila hlava. Ucítila jsem něčí ruce, jak mě chytají, abych nespadla na zem.
" A vám jsem říkala, že návštěvy v tuhle hodinu nejsou povoleny!" začne nanovo křičet sestřička. Damon mě vezme do náruče a odnese do postele. Sestřička hbitě přiskočí a zavede mi tu hadičku zase zpátky.
" Jdu pro doktora a vy opusťte tenhle pokoj." Sestra začne ostatní strkat ze dveří.
" A nemůžou tu zůstat aspoň chvíli?" nahodím psí kukuč.
" NE!"
Tak mi polib.
Do tří minut byla sestra zpátky i s doktorem, který mi začal vysvětlovat, co mi vlastně je. Chrlil na mě jeden latinský název za druhým , takže jsem z toho nic moc neměla. Ale základ jsem pochopila. Nohu jsem měla zlomenou, nebo-li jak řekl doktor: v oblasti, kde se zakousli zuby od pasti spíš rozdrcenou. Pak padlo nějaký to slovo o přetržených svalech, nebo šlachách- v týhle části jsem nedávala moc pozor, takže přesně nevím, co mám přetrhnutý. A povídání zakončil u otřesu mozku.
" Takže si vás tu nechám dva dny na pozorování, pak se uvidí," vykouzlil na tváři úsměv a mě spadla brada.
" A co kdyby jste mě pustil zítra ráno?"
Zatvářím se, jako andílek.
" Bohužel to nejde. Můžete být ráda, že jste o tu nohu nepřišla. Zažil jsem i případ, kdy pacient šlápl do pasti a ucvaklo mu to nohu." Na sucho jsem polkla.
" Teď odpočívejte. Ráno přijdu na vizitu. Dobrou noc." Sestřička taky něco zabručí, aby se neřeklo. Unaveně jsem si lehla do postele a zavřela oči. Už jsem skoro spala, ale vyrušilo mě tichý otevírání dveří.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JK JK | Web | 20. května 2011 v 17:35 | Reagovat

Máš dokonalý desing...

2 SoNuLLkA SoNuLLkA | Web | 20. května 2011 v 20:43 | Reagovat

odkial to stahujes ??? a kedy bude dalej a mas aj knihy ? napis mi prosim ta na moj blog :)

3 Ela Ela | 21. května 2011 v 0:11 | Reagovat

ÚÚÚÚžasnéééééé.Kdy bude další díl???
.................:)

4 Mickey Mickey | 22. května 2011 v 11:51 | Reagovat

Moc se mi to líbí :-)

5 Marcy Marcy | 22. května 2011 v 17:22 | Reagovat

supr. Kdy bude další :D doufám, že nebudu muset zase čekat tak dlouho :o

6 Lili Lili | 23. května 2011 v 16:52 | Reagovat

No mohůlo by to být třeba každý čtvrtek.Prosím.U Moc moc se těším na pokračování.

7 Wikiss Wikiss | 6. června 2011 v 23:54 | Reagovat

super :) jen tak dál.....a hlavně co nejdříve ! :D

8 NJK.Girl NJK.Girl | 9. června 2011 v 10:21 | Reagovat

woow pěknýý!! :D ... honem další díl!!! :P

9 Mona Mona | 20. července 2011 v 17:34 | Reagovat

pěknýýý,super,úžasný...kdy bude další díl....už se těším:)

10 aaaa aaaa | 28. července 2011 v 20:02 | Reagovat

ahoj, super povídka. Miluju povídky, kde se Damon nezajímá jen o Elenu. Kdy bude další díl? Jsem netrpělivá :D

11 LidkaH LidkaH | 10. ledna 2012 v 18:45 | Reagovat

Tato povidka me naprosto uchvatila, proto se ptam bude jeste nekdy pokracovani?!!?!? :)

12 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 27. června 2012 v 18:30 | Reagovat

Zdravím, autorkou povídky jsem já. Odkaz na můj blog: www.nejsvetalagaesie.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Copyright © 2009-2011 | Vampire-Diaries-Serial.blog.cz